Jabloň Muškátová reneta

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Muškátová reneta

Muškátová reneta v Říhově knize České ovoce

Původ Muškátové renety není zcela objasněn a byly o něm vysloveny jen domněnky. Dr. Diel, který jí jméno od chuti dal, má za to, že pochází z Hollandska, Dr. Lucas zase, že jest z Anglie, Leroy pak píše, že vznikla v Normandii ve Francii, kdež byla již v roce 1670 snad i dříve, známa (Olivier de Serres zmiňuje se o ní již v roce 1608 P. Musqué), načež byla prý přenesena do Anglie a Ameriky, kdež se pod jménem Margil šířila. Z Anglie dostala se do Hollandska, odkudž teprve šířila se po celém, zvláště severním Německu, až i k nám. Ze zápisů děkana Rösslera, jemuž jablko to Christ v roce 1799 a Diel r. 1800 poslal a jenž je v svém soupise pod čís. 61 uvedl, lze míti za to, že snad on byl prvním, který je zde rozšířil. Jiných záznamů není.

U nás bývalo as hojně rozšířeno, na mnohých místech přestalo se však s jeho pěstováním, nehodí se všude a každému. Má-li se dobře dařiti, musí se sázeti do půdy hluboké, na živiny bohaté, na složení nezáleží, jen když má dosti vláhy a jest propustná. Do suché, chudé půdy se naprosto nehodí, stromy jen krní, přestanou růsti, i špičky usýchají, vyvinují se jen samá květní poupata, která sice vykvétají, málokdy však plody nasadí a když zůstanou, jsou plody tak drobné, že nestojí za sklizeň. Stromy v podobné půdě, pak těžké a nepropustné, rakovatějí. Na poloze ji nezáleží, jen když není uzavřena, raději chladná, zvláště tam, kde jest vlhké ovzduší, v podhořích i na místech vysoko položených, kde nejpěknější a nejchutnější plody se rodí. Thomayer se zmiňuje o tom, že pod Čerchovem se výborně daří. Pro takové polohy jest výborná a měla by se všude, kde dobře se daří a větší plody přináší, pěstovati v míře hojnější, kdežto v polohách teplejších, kde daří se odrůdám pro obchod cennějším, doporučuje se jen tomu, kdo nehledě k malým plodům, nechce ji pro výbornou chuť její postrádati.

Hodí se do zahrad polních a domácích, kde se půda pod stromy vzdělává a hnojí, v místech travou porostlých má se široce obrývati a hnojiti. Na silnice se pro rozloženou korunu nehodí. V domácích zahradách jest lépe pěstovati stromy nízké na duzenech šlechtěné a volnému vzrůstu ponechané. Také i k výchově stromků uměle vedených velmi dobře se hodí a přizpůsobí se každému, i nejmenšímu tvaru. Obrůstá velmi hojně krátkými, plodonosnými větévkami, takže řez, který se jen na bujnější letorosty obmezuje, obtíží nečiní. Ve školkách roste slabě a jest lépe, šlechtiti je v libovolné výšce na zdravé pláňky neb jiné, bujně rostoucí odrůdy. Později rozvětuje se drobně, šlahounovitě a jest potřeba v prvých letech po vysázení koruny seřezávati, by silnější kostru založily. Větve směřují zprvu do výše, pak se rozkládají, obrůstají velmi hojně krátkými, plodonosnými větévkami, tak že se občas důkladně pročistiti musí, by se udržovala koruna vzdušnou, jinak nasazuje příliš mnoho plodů, které zůstanou drobné. Také ani stromů nízkých nesmíme nechati zahoustnouti, nutno je pilně prořezávati a občas i hlubokým řezem zcela zmladiti. Roditi začínají velice brzo, plodí pak obyčejně ob rok velmi hojně, často tolik, že jest prospěšno aspoň tam, kde se to dá, část plodů probrati; mezitím plodí málo, také i zcela odpočívají. Jak již uvedeno, trpí stromy v nepropustných, těžkých a suchých půdách rakovinou, jinak zůstávají zdravé, plísně jim dosud neuškodily a i květy jsou v době pozdních mrazů zcela otužilé a nezmrzají.

Letorosty narůstají slabé, velmi mírně se křiví, pod oky sotva znatelně se prohýbají a šedě černá plsť je řídce pokrývá. Po otření se lesknou, mají barvu fialově nahnědlou, ve stínu bledší a spodní část pokrývá z velké části zcela jemný, stříbřitý závoj. Žlutavé, zřetelné tečky rozptylují se velice řídce; oka jdou hustě za sebou, jsou nápadně velká, dlouhá, přiléhají, šedá plsť je pokrývá a jsou na patkách jak oka vysokých, s třemi málo zřetelnými, krátkými žebérky. Mnohá oka mění se v květní poupata, jichž vyvinuje se na krátkých i delších špičkách veliké množství, jsou nápadně veliká, baňatá, mají červenavé šupiny, které však šedá plsť pokrývá. (Viz obraz.)

Velmi úzké, spíše vrbovým než jabloňovým podobné, člunkovitě prohnuté listy mají barvu šedě zelenou, spodní stranu lehce vlnatou, bývají as 65 mm dlouhé, 35 mm široké, kopinaté, do špiček klínovitě zúženy, mají kraje drobně pilovitě vroubkované, řapíky 23—26 mm dlouhé, s maličkými palisty, také i bez nich; na větévkách plodonosných bývají o málo delší, stejné šířky, mají však delší a slabší řapíky.

Stromy vykvétají druhý neb třetí den jabloňového květu, kvetou neobyčejně bohatě a bledě červenavá poupata dodávají jim v rozpuku pěkného, bledě růžového vzhledu; jednotlivé, as 50 mm široké, rozložené, bílé a něžně růžově stíněné květy, sestaveny jsou řídce z vejčitých plátků. (Viz obraz.)

Připojený barevný obraz zhotoven byl dle plodů p. Fr. Slavíkem z Úřetic k účelu tomu věnovaných a znázorňuje velikost a tvar plodů v jich nejkrásnějším vývoji se zákrsků v průměrné váze 120 g. Od p. Mazánka ze Soudné vážily plody až 130 g. Se stromů vysokých bývají menší. 80 g vážící plody se považují za dobře vyvinuté. Tvarem neliší se od sebe, jsou zdánlivě vysoké, ve skutečnosti vždy o něco širší než vyšší a poměr výšky k šířce jeví se as jako 55x65; ke kalichu zužují se vždy o něco více než ke stopce. Jedna strana bývá vždy o něco nižší a zřídka plody nabývají tvaru přibližně kulovitého a na obě strany stejnoměrně zúženého.

Malé, zavřené, u spodu zelené, ke špičkám přischlé, chloupkované kalíšky sestaveny jsou z úštů, které se u spodu téměř k sobě tísní, vztýčené proti sobě se kloní a jen některé špičky ven poněkud převislé mají, vězí v jamkách malých, dosti hlubokých, také i mělkých a drobně žebérkatých. Vznikající zde žebérka okraje jamek jemně hrbolejí, přes celý plod se táhnou a kulatost jeho zcela jemně hranatějí.

Stopky mají vesměs slabé, dřevnaté, žluté, zelenavé a hnědé, as tak dlouhé, že úrovně jamek o 2—3 mm přesahují, plody menší mají stopky o 10—15 mm delší, vězí v jamkách hlubokých, úzkých, někdy jen málo, většinou hojně hrubě porezavělých, rez pak rozptyluje se paprskovitě, často mřížkované daleko kolem.

Hladká, zřídka kluzká, místem jemuž zdrsnělá slupka málo se leskne, má barvu se stromu zelenou a zarudlou, později až zlatě žlutou, velká část jest zahnědle, také i živěji tmavě zarudlá, ztraceně nezřetelně pruhována, do stínu rozptyluje se červeň ta tečkovitě a mramorovaně. Ojedinělé rzivé tečky se řídce rozptylují a většinou se ztrácejí. Některé plody bývají rzi prosty, mnohé jsou však jen někdy málo, jindy více mřížkovanou, skořicovou rzí, zvláště na spodní polovici, pokryty, mnohdy bývá celý spodek jemně porezavělý.

Dužnina po rozkrojení libě voní, jest zcela jemná, hustá, tuhá, polochruplavá, dosti šťavnatá, má barvu žlutavě bělavou, chuť výbornou, cukrnatou, jen jemně navinulou a muškátově kořeněnou.

Podkališní, kuželovité nálevkovitá rourka sahá dosti hluboko. Od ní se táhnou temně žlutavá, jaderník obklopující vlákna. Jaderník má osu dutou a pouzdra po stěnách hladká, jen někdy jemně natrhaná, se do ní buď zcela úzkou neb širší štěrbinou otvírají. Každé pouzdro chová jedno nebo dvě, pěkně vyvinutá, dosti velká, hnědá jádra.

S česáním se má vždy čekati až na stromech úplně dozraje a lehce utrhnouti se dá, tedy as v polou října. Brzo otrhané, zvláště malé plody, na loži zvadnou. K jídlu dospívá v prvé polovici prosince, dle panujícího počasí i dříve a udrží se při své výborné chuti, aniž šťávu tratí, až do konce dubna. Pro stůl je výborné a je litovati jen toho, že není větší, by došlo v obchodě povšimnutí, ač jinak snáší sebedelší dopravu i při nedokonalém balení velmi dobře. Drobné, neprodejné plody tam, kde jich hojnost, nejlépe jest spotřebovati k výrobě jablčáku; nápoj z nich vyrobený má znamenitou chuť a nelze se tudíž diviti, že v Normandii bylo jen k účelu tomu pěstováno.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Troji chová se pod jménem Reneta muškátová čís. 393.

Popisy jeho lze nalézti: Thomayer České Ovoce čís. 41 Reneta muškátová, Pixa Klíč štěpařský str. 163 Renetka Muškátová; Handbuch der Obstkunde čís. 57, Engelbrecht Deut. Apfelsorten čís. 448 Muskat-Reinette, Lucas Die wertvollsten Tafel-und Handelsäpfel čís. 34, Deut. Obstsorten Muskat-Renette. Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 425 Reinette Musquée.

Z vedlejších jmen jsou známa: Převoňka, Voněnkа, Reneta muszkatelowa, Prasomila muscata, Fail-Me-Never, Gezuckerte Bisam-Reinette, Jenette, Kleine Granat-Reinette, Margil, Margile, Margill, Monymusk, Munche's Pippin, Muscate, Muskateller Reinette, Muskaten Reinette, Musquée, Neue Muskat Reinette, Never Fail, Raule’s Jennet, Reinette Douce et Jaune, Reinette Douce de France, R. Douce Musquée, Reinette d’Hiver Sucrée, Reinette Musquée, Renet Muscus, Small Ribston, Sucrée d’Hiver.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Muškátová reneta v Thomayerově knize České ovoce

ůvod. Teprve od té doby, kdy zjištěno bylo, že v Anglii pěstované jablko „Margil“ jest totožné s renetou muškátovou, otevřela se pomologům cesta, která vedla k historii o původu tohoto jablka. Reneta muškátová byla pěstována v Normandii (Francie) již za starých dob a v pomologických knihách francouzských z počátku 18. století jest již zmínka o tomto jablku a má se za to, že Ollivier de Serresovo jablko Musque z roku 1608 jest též muškátová reneta. Diel domníval se, že jest původu holandského, neboť obdržel ji z Weilburku, kamž docházelo mnoho nových druhů z Holandska. Lucas ji pokládá za anglický druh; základem bylo mu jméno Margil, pod kterým v Anglii pěstována byla. Rob. Hogg „The fruit manual“ 1875 uvádí jablko Margil a synonyma, která přináležejí též renetě muškátové. Tento autor píše: Od roku 1750 bylo toto jablko hojně rozmnožováno v Brompton Parku, a ač již v tu dobu dobře známo bylo, nenalezl jsem nic, co by vedlo ku zjištění jeho původu. Ale dle všeho se mi zdá, že se zrodilo u našich sousedů (v Normandii), odkud je přivezl Georges London, který byl zaměstnán delší dobu u de la Quintynie († 1688) ve versailských zahradách. A tak stalo se jablko to majetkem Henri Wise v Brompton Parku. Již dle jména (Margil) soudím, že přináleží spíše Francouzům než nám.

Leroy zjistil, že bylo rozšířeno v Holandsku a v Německu již v 18. století, ovšem že pod různými jmény. (Diel obdržel je beze jména a soudě dle chuti, dal mu náhodou jméno „muškátová"). V Americe ji pokládali za druh skotský ba i za americký, až konečně Hogg uvedl pověsti ty na pravou míru. Dnes pokládá se za druh normanský a to i proto, že v Normandii pěstují zejména takové druhy, které se hodí k vyrábění moštu a takovým zajisté jest nad jiné reneta muškátová. Z toho jest patrno, že jest reneta muškátová rozšířena skoro po celé Evropě. Kdy se dostala k nám do Čech, nedozvěděli jsme se, ale soudíce dle došlých originálů z různých krajů českých a dle toho, že jsme nalezli staré stromy v krajině čerchovské, kde se jim výborně daří, můžeme se vší určitostí souditi, že jest u nás již dávno známa i rozšířena.

Synonyma a literatura: Reneta muškátová. Latinsky: Prasomila muscata. 1. Burket, Jabloň II., str. 68. 2. Leroy Dict. Pom., č. 425., R. musquée a následující: a) Muscate? Olivier de Serres 1608, str. 626., b) Musquée Claude Etienne 1670, str. 213., c) Reinette douce et jaune, Herm. Knoop. Pom. 1771, franc. vyd., 2. vydání, str. 70. a 132., Reinette ďhiver sucré od téhož autora, d) Muscadet marquis de Chambray 1765, str. 135., e) sucrée d’hiver. Pomona franconica 1776, III., str. 135., f) Reinette douce de France, Manger System pomol. 1780, g) Munches Pippin, Thompson Cat. 1842, str. 25., h) Fail me Never Downing cat. 1869, str. 166. a chybné názvy Jennette? a Ranle’s Janet? 3. Sieckler T. Obst., XI., str. 158., tab. 9., Muscateller R. 4. Diel III., str. 169., 1800, Muskatenreinette. 5. Christ. Handb. 1817, č. 51., str. 403., Die Muskatrenette. 6. Liegel. Anweis. 1842, Muskat-R. 7. Fr. Josst. Obstb. R. 1860, str. 123., Muskat-R. 8. Dochnahl Aepfels. 1855, č. 681., Muskatenrenette a následující: Rabanapfel, rother Maiapfel, Marchil, Margil Apple, Ten Shillings Apple, Muscateller R. 9. Rob. Hogg. The fruit manual 1875, str. 91., Margil, Margill, Never Fail, Munches Pippin Small Ribston. 10. Luc. Handb. Obst. č. 57., Muskat-R. a Neue Muskat.-R. 11. Durand Cat. Syn., str. 141., Margille a Quarendon d’hiver. 12. Lauche D. p. I., 39., Muscat-R. 13. Stoll Oest.-ung. P. Muscat-R., Muskotály renet, Renetta muschiata. 14. Mathieu Nom. Kleine granat R., Monymusk, Gezuckerte Bisam-R., chybný název Soete graue Franche, R. musquée? R. muscus.

Také v různých brožurkách českých nalezli jsme uvedený a doporučovaný tento druh, ale jiného názvu než muškátová reneta jsme nenalezli.

Originály naše zaslali nám J. Thomayer z Trhanova, Fr. Valeš ze Sázavy, Fr. Braniš z Březnice, Maruška z Konárovic, J. Pehts z Doxan a z výstavy ovoce v Praze 1891.

Tvar. Jablko to jest prostřední velikosti, rozměry jeho neliší se valně od sebe a mívá 6,0 cm. šířky a 5,5 cm. výšky. Nejširší místo jeho jest uprostřed plodu a odtud se zaokrouhluje stejnoměrně k oběma koncům, ku kalichu jest však poněkud zúžené. Kulovatý tvar bývá přerušen několika nepříliš vynikajícími zvýšeninami.

Kalich jest uzavřený a lístky jeho jsou špičaté a plstnaté. Prohlubina jest prostředně veliká a nepříliš hluboká, u mnohých plodů plochá, tak že lístky kalichu přečnívají přes okraj prohlubiny. Uvnitř prohlubiny nalézají se četné znatelné žilky. Vnitřek prohlubiny jest pokryt šedou plstí a hnědou rzí.

Stopka jest někdy dlouhá, někdy krátká, jest při tom tenká, dosti dužnatá a sedí v hluboké, nálevkovité, nepříliš široké a ponejvíce rzí pokryté prohlubině.

Slupka jest jemná, někdy i drsná, t. j. v místech, v kterých se nahromadila rez. Rzivé tečky, někdy i rzivé pruhy a bradavice opakují se na každém skoro plodu. Základní barva jest zelenožlutá a později světležlutá, při které prosvítá jemný, zelenavý nádech; na výslunní straně jest narudlá a hojně červeně tečkovaná a pruhovaná. Pruhy jsou dlouhé a široké, krátké a nízké a někdy splývají s červení v jeden celek. Červené zbarvení jest někdy barvitější, jindy opět mdlé a pokrývá bud část plodu nebo i celý plod a nechává základní žlutavou barvu místy jen prosvítati. Jest vonná.

Dužnina jest světle žlutá, jemná a pevná, velmi šťavnatá a velmi sladká, jest kořenné, na muškát upomínající chuti.

Jaderník jest uzavřený a nalézá se poblíže stopky. Pouzdra jsou malá, stěny prozrazují trhliny; jádra jsou hojná a dobře vyvinutá.

Kalíšková rourka jest prostorná, nálevkovitá a končí rourkou, která mnohdy dosahuje až k jaderníku.

Uzrává na počátku prosince a drží se až ku konci jara. Jablko to není sice úhledné, za to však jest plod pro stůl nejlepší jakosti a hodí se též výborně k výrobě ovocného vína.

Strom roste dosti dobře, tvoří prostředně velikou ploskokulatou korunu a daří se výborně v půdě poněkud hlubší. Nejlepší plody rodí se v chladnějších krajinách a zejména v poloze poněkud chráněné jest též velmi úrodný.

Letorosty jsou štíhlé a listy malé. Dle těchto dvou příznaků lze strom dobře poznati.

Květy jsou prostředně veliké a bílé.

Doporučuje se zejména pro chladnější kraje české s polohou poněkud chráněnou.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Muškátová reneta v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: O jejím původu není známo nic přesného; pochází pravděpodobně z Normandie, kde existovala již před 17. stoletím. V Holandsku, Francii a Německu je rozšířená a obecně ceněná. Na můj návrh byla v Trevíru v roce 1874 na setkání německých pomologů zařazena mezi 50 doporučených odrůd; v 8. v Postupimi v roce 1877 byla doporučena pro pěstění jako pyramida.

Literatura a synonyma:
1. Muscate (Olivier de Serres, le theâtre d'agriculture et ménage des champs, 1608, S. 626).
2. Sucrée d'Hiver (Mayer, Pomona franconica, 1776, III. 135).
3. Muskateller Reinette (Sickler, der deutsche Obstgärtner, 1799, XI. 158. No. 55).
4. Muscaten - Reinette (Diel, 1800, 3. 169).
5. Margil (Hooker, Pomona londonensis, 1813, Taf. 33).
6. Reinette musquée (André Leroy, Dictionnaire de pomologie No. 425).
7. Muscat-Reinette (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde No. 57).

Plod: středně velký, asi 65 mm široký, 60 mm vysoký plod; břicho sedí trochu pod středem, kolem stopky se zplošťuje, ke kalichu se mírně zužuje.

Kalich: uzavřený, lístky dlouze špičaté, vlnité; Kalich plochý, obklopený malými záhyby a pokrytý skořicově zbarvenou rzí.

Stopka: tenký, někdy krátký, někdy dlouhý, dřevnatý; Prohlubeň stopky plochá, odpovídajícím způsobem široká, někdy poněkud rzivá.

Slupka: hladká, lesklá, poněkud pružná, zelenožlutá ze stromu, ve zralosti citrónově žlutá, na slunečné straně často přes polovinu celého plodu, s četnými pruhy a skvrnami, zřídka vymytá; Tečky četné, nažloutlé, sotva viditelné; Časté jsou rzivé skvrny.

Dužnina: žlutavě bílá, jemná, křehká, vyznačuje se silně kořenitou, muškátovou cukrovou chutí.

Jaderník: duté osy, uzavřené oddíly, prostorné, obsahující dobře vyvinutá, kulatě oválná, krátce špičatá malá semena; část dužniny ohraničená cévními svazky cibulovitá, ke stopce zaoblená, ke kalichu tupě hrotitá; Kalich trubice trychtýřovitý, hluboce klesající jako u Krasokvětu žlutého; Vlákna vznikající uprostřed.

Zralost a použití: vynikající stolní ovoce, ale také užitečné pro hospodářství a pro cider; dozrává koncem listopadu a vydrží až do jara.

Charakteristika stromu: roste bujně, tvoří středně velkou, vysoce kulovitou korunu, velmi vděčně rodí, dobře se mu daří v každé hluboké, poněkud suché půdě a v květu není citlivý; proto se doporučuje pro drsné oblasti.

Letorosty štíhlé, řídce proražené, tmavě hnědé, vlnité; ovocné pupeny velké, tupě vejčité, vlnité; dřevní pupeny tupé, vlněné, přiléhavé; Listy vejčitě kopinaté, vespod vlnité, tupě zubaté; řapíky dlouhé, tenké, vlnité; Palisty dlouhé, lineární.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Muškátová reneta osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.