Jabloň Ontario

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Ontario

Ontario v Říhově knize České ovoce

Mezi velkým počtem z Ameriky k nám dovezených jablkových odrůd zaujímá Ontario místo z nejpřednějších a předčilo v mnohém ještě doporučení na cestu mu dané. Má jméno stejnojmenné oblasti v Kanadě v Severní Americe, kdež vzniklo z jader, docílených Ch. Arnoldem v tamnějším místě Paříži, opylením květu jablka Northern Spy, které platí za úplně zdravou, všemu, i krvavé mšici odolávající odrůdu, pelem výborného jablka Wagener již před rokem 1877. Do obchodu a tím v širší známost uvedl je závod Bratří Transonů v Orléansu r. 1882. Sloučení těchto vzácných vlastností jeví se na našem jablku úplně zdravým vzrůstem stromů, silnými, jako koženými, temně zelenými listy, čímž upomíná na mateční odrůdu Northern Spy; tvarem, poněkud i zbarvením přibližuje se Wagenerovu, jehož znamenité chuti však nedostihuje; ale okolnost ta nevadí, aby čítáno nebylo mezi nejcennější nové odrůdy.

Na Chlumecku pěstuje se od roku 1896 a to z roubů p. Němcem z Vinice na Rusi zaslaných. Prvá léta nebyla mu však věnována náležitá pozornost, bylo odrůd těch — z Ameriky p. Němcovi do Vinice a od něho do Chlumce n. Cidl. zaslaných, příliš mnoho, až teprve, když větší, přešlechtěný strom as v roce 1900 hojně ploditi začal, na vzácnost odrůdy této upozornil. Zprávy, kterých jsme si z několika stran vyžádali, vyzněly velice příznivě a shodují se nápadně v tom, že daří se dobře téměř všude. Byl již učiněn pokus, nazvati je jablkem budoucnosti. Také p. Fr. Slavík v Úřeticích velice si ho váží a píše o něm v roč. VI. Zahrada domácí a školní: „V ohledu hospodářském jest to jablko prvého řádu a pro ty, kdož hledají jablko navinulé chuti, výborným ovocem k jídlu. Pěstitele nezklame ani v letech neúrodných a dává vždycky hojnost krásných, velkých plodů, a ač daří se všude, na všech podložkách, jest zvláště na jánčeti brzy úrodné. Čtyřletý krsek měl 27 plodů. Pro zahrady uzavřené, domácí, doporučuje se velice, kdež může zůstati déle na stromech, ježto právě v nejposlednější době získává nápadně mnoho na velikosti i chuti.“ — Ostatní zprávy vyzněly stejně příznivě.

Daří se mu v půdě každé, kde jen jabloň dařiti se může; v polních sadech, v půdě vzdělávané, vyhřívané a na teple položených místech daří se mu arciť nejlépe a přináší plody nejkrásnější. Daří se však i v půdách jak těžkých, tak i lehkých, též i písčitých, neschází-li vláha a jsou-li propustný. Při volbě polohy nemusíme býti rovněž úzkostliví, daří se stejně v místech chráněných i větrům otevřených, plody drží pevně na stromech a vítr jich neshazuje jako jiné. Jak daleko do pohoří se hodí, není u nás posud zjištěno, v Německu je doporučují na místa chráněná i vysoko v pohořích.

Sázeti je můžeme ve tvaru jakémkoliv. Stromy vysoké daří se na všech, právě uvedených místech, v polních a domácích sadech. Na silnice se pro svůj nepořádný vzrůst nehodí. V zahradách domácích prospívají výborně krsky nejlépe volnému vzrůstu ponechané, mimo ně palmety, přizpůsobují se k pěstování věncoví v jakémkoliv tvaru, naproti tomu k výchově pravidelných jehlanců se pro zmatený vzrůst nehodí. K výchově všech krsků jest radno použíti stromků na jánčatech a ve špatnější půdě na duzenech šlechtěných.

Ve školkách nezpůsobí jeho vzrůst mnoho radosti, roste volněji a křiví se tak, že jest lépe šlechtiti bujné pláňky neb jinou vhodnou odrůdu v libovolné výšce. Později rozvětvují se vysázené stromky zprvu pěkně kulovitě, ač nepravidelně, pak se postranní větve více kladou, takže koruny nabývají široce kulovitého tvaru a jsou řídké. Roditi začínají brzo, 4.—5. rokem, krsky arciť dříve, již 2.—3. rokem, plodí pak pravidelně, hojně a že květy za pozdních mrazů na jaře netrpí, zřídka zcela vynechávají. Také vůči plísním jsou stromy velice otužilé a listy i plody jsou úplně čisty.

Letorosty narůstají dlouhé, štíhlé, málo se křiví, pod oky velice mírně se prohýbají a černavě šedá plsť je řídce pokrývá; po otření se poněkud lesknou, mají barvu světlehnědou a tam, kde jsou zastíněny, zelenavě hnědou; sem tam, ale zcela málo, pokrývá je stříbřitý závoj. Jemně vyvstalé, žlutavé a dosti silné tečky rozptylují se hojně a dosti nápadně.

Velká, krátká a široká oka mají červenohnědé šupiny, šedá plsť je kryje, přiléhají a jsou na patkách, které výšku oka o maličko převyšují, krátce a náhle se prohýbají, pak klínovitě se tratí, s třemi mohutnějšími žebérky. Květní poupata, jichž se množství vyvinuje, bývají dlouhá, velká, červenavě hnědá a šedá plsť je lehce kryje. (Viz obraz.)

Listy se velikostí i tvarem velice různí, vesměs kypí však tmavou, bujnou zelení a spodní stranu mají lehce vlnatou. Na letorostech bývají as 90 mm dlouhé a 75 mm široké, přiokrouhlé, mnohé i srdčité a lípovým podobny, mají zcela krátké nastavené špičky, kraje nestejné, někdy dvojmo a hruběji, ostře pilovitě zoubkované, řapíky 25—30 mm dlouhé, s malými, šídlovitými palisty; ostatní bývají menší a mívají kraje drobněji pilovité. Jedna strana bývá mohutněji vyvinuta. Na větvích plodonosných bývají 53—63 mm široké, 100—110 mm dlouhé, eliptické až i kopinaté, mají kraje drobně ostře zoubkované a slabší, až 45 mm dlouhé,řapíky.

Stromy vykvétají šestý—sedmý den jabloňového květu, kvetou velice hojně a mdle zelenavě; zarůžovělá poupata dodávají jim v době rozpuku mdle zarůžovělého vzhledu. Jednotlivé, as 45 mm široké, bílé a velmi málo stíněné květy sestaveny jsou z okrouhlých plátků vzájemně se dotýkajících. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz, dle plodů od p. Fr. Slavíka z Úřetic zhotovený, znázorňuje velikost plodů s volně rostoucích krsků ve váze 280 g. Se stromů vysokých bývají o něco menší, as 200 g těžké, vedle těchto bývá část plodů menších, ne však pod 170 g těžkých. Na krscích bývají ještě větší a až 320 g těžké. Tvarem neliší se příliš od sebe, jsou sploštělé a poměr výšky k šířce jeví se as jako 61x81 a témě bývá vždy široké. Jedna strana jest vždy o něco nižší.

Pootevřené i zavřené, poměrně malé, zelenavě šedé a ochmýřené kalíšky sestaveny jsou z úštů širokých, které se u spodu k sobě tísní, proti sobě se kloní, vztyčují se a přischlé špičky ven převislé mají, vězí v jamkách hlubokých, úzkých a zcela mírně žebernatých; žebra zde vznikající kraje jamek mírně hrbolejí, přes celý plod se táhnou a kulatost jeho pěkně široce hranatějí.

Slabé, dřevnaté, žlutavé a rezavé stopky úrovně jamek právě dosahují a zřídka jen je přečnívají. Jamky jsou široké, hluboké, zelenavé a jemně, krátce paprskovitě porezavělé.

Na stromech jsou plody až do posledka úplně zelené a modravě ojíněné, mají hladkou a když uzrávají, až kluzkou slupku, která se dosti leskne, jest zprvu neúhledně zelenavá a teprve pozdě v zimě na loži žloutne, tak že jest až skvěle žlutá, as jako Londýnský jadernáč; některé plody zůstanou jen žluté, jiné mívají slunečnou stranu jemně červenavě pruhovanou neb žíhanou, mnohé však rdí se na slunečné straně mdlou karmínovou barvou a jsou dlouze i krátce, často velmi živě pruhovány. Šedé, bělavě vroubené tečky jsou jen sem tam, zvláště v červené barvě nápadnější, v žluté se ztrácejí a mění se ke kalichu v jemné pihy; sem tam vyskytují se malé, rzivé bradavice a spodní část plodu bývá bělavě mramorována.

Dozrálé plody voní jen zcela slabě, po rozkrojení však silněji a upomínají na jablko Omanové, mají dužninu žlutavou, zcela jemnou, zprvu tuhou, později měkkou, velmi šťavnatou, chuť stejně nasládlou jako navinulou, jen lehce, však libě kořeněnou, dobrou a schází jí jen příchuť renet, by byla výbornou.

Podkališí má tvar nálevkovitě kuželovitý, jest zcela mělké a od něho táhnou se žlutavá, jaderník obklopující vlákna. Ten má osu široce dutou, do níž se po stěnách řídce natrhaná pouzdra širší štěrbinou otvírají. Každé pouzdro chová jedno až dvě pěkně vyvinutá, krátká jádra.

S česáním nemá se začíti až as tak v polou října, v tu dobu jsou plody úplně zelené, neúhledné a tvrdé tak, že snesou sebedelší dopravu beze škody. K jídlu dospívá až koncem ledna, v březnu bývá nejchutnější a podrží svoji chuť i šťávu až do června, aniž sebe méně vadlo. Kdyby jich bylo dostatek na jaře, kdy jest nejskvělejší, zatlačilo by ze zámoří přivážená jablka úplně.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Ontario čís. 676.

Popisy nalézti lze: Ovocnické Rozhledy 1912 str. 67 Ontario, Zahrada domácí a školní roč. VI. a VII. Plod budoucnosti, Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 90, Pomol. Monatshefte roč. 1888 a 1892, Deutschlands Obstsorten, Der Obstzüchter 1909 všude pod stejným jménem Ontario. Vedlejších jmen nemá.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Ontario osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.