Jabloň Orleánská reneta

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Orleánská reneta

Orleánská reneta v Thomayerově knize České ovoce

ůvod. Reneta Orleanská v mnohém velice se podobá jiným renetám. Již Diel považoval ji za Renetu Novoyorkskou, ale také za Triumphreinette. Bivort praví o ní, že jest rozšířena v krajině brabantské, v okolí Jodoigne pod jménem Courtpendu blanc, nenalézá ji však v žádném seznamu, i má za to, že koluje pod jiným jménem. Spolehlivá data o jejím původu scházejí úplně, proto přece má se za to, že pochází z Francie. Nevybarvené plody upomínají velmi na Parménu zimní zlatou, proto přece lze ji snadno od této rozeznati. Reneta Orleanská není nikdy tak vysoká, nemá nikdy tak znatelných pruhů, jest rezovitá, má v červeni hojnost světlých teček, problubinu kalichu velikou a pánvovitou a t. d.

V Cechách pěstuje se Reneta Orleanská velmi hojně. Burket vyslovuje domněnku, že snad proto jmenují ji Němci též „grosser böhmischer Borsdorfer“ (míšeň česká veliká), ale že by byla původu českého, to tvrditi nelze, protože jsme nikde nenalezli nějakého českého jména pro ni. Originály, které jsme zobraziti dali, zaslali nám Maruška z Konárovic, Říha z Chlumce n. C., Tichý ze Stiřími, pomologický ústav v Troji a j., avšak pokaždé jinak zbarvené. Krátce, kolík zásylek, tolik různých plodů. Také Aehrenthal sdílí s námi tyto obtíže v určování. Tohoto chameleona jablkového byli jsme nuceni opakovati na naší tabulce několikráte. Nejčastěji přicházejí takové plody, jak je znázorňuje naše jablko po pravé straně, t. j. s nečistou žlutou barvou, na čerstvý lipový med upomínající, kdežto ona živá červeň na prostředním jablku v popředí vyskytuje se jen na plodech slunci dobře vystavených.

Literatura a synonyma. Z předu jsme pravili, že zavdala Reneta Orleanská podnět k různým omylům, proto také vyskytuje se pod přemnohými jmény. Lat. Prasomila Aurelianensis. Burket, st. 70. Jabloň: Reneta Orleanská. Diel III. 226. Die Reinette v. Orleans. Zink. č. 86. La Reinette d'Orléans a po Dielovi opisuje Christ na st. 417. č. 89. tatáž jména. Diel popsal ji také při názvech Triumph Reinette a New-Yorker Reinette, později však poznal tento omyl. Liegel str. 42. č. 45. R. von Orléans. Lucas Ill. Hand. st. 159. č. 64. Lauche D. P. č. 40. Stoll. O. ung. Pom., Orléans Reinette. Dochnahl str. 208 č. 859. Renette v. Orléans. Bivort alb. IV. str. 59. Courtpendu blanc, Hennean An. p. b. II. st. 25. Courtpendu de Tournay. Ve Würtembersku Grosser Borsdorfer, v Hanoveránsku Gold R. Stoll uvádí jména Schönbrunner R. a j. Další synonyma jsou Grosser böhmischer Borsdorfer, Rodaner R., Wyker Pepping, rothe Parmänreinette, königliche Parmain Pepping v. Holland, Reinette Glasgow, Doppelte Goldrenette, Pearmain d'or, goldgelbe R., a Goldrenette, Doppelte Gold-R., Dörell's Reinete triumphante, Siegende R., Corneli's Goldrenette, Dörell's grosse Gold - R., Doerell's Ananas R., Doerell's Rosmarin - R., Harklows Bester, Haut bonté (pod tímto jménem ji obdržel Lucas z Paříže) a Pepping Parmaine.

Tvar. Dobře vyvinutý plod jest as 8 centimetrů široký a 7 centimetrů vysoký, tedy spíše plochý. Ku stopce se rozšiřuje a ku kalichu zužuje. Nejširší místo nalézá se nad středem plodu. Plod bývá dosti pravidelný, lze však pozorovati čtyři nepatrné zvýšeniny, které se táhnou po celém plodu. Velmi často bývá jedna strana plodu menší.

Kalich jest veliký a otevřený, lístky jsou zelenavé, krátké a směřují ku středu. Prohlubina kalichu jest veliká, pánvovitá a pravidelná. Zvýšeniny počínají v těchto místech.

Stopka jest krátká, tlustá, dužnatá, světlá a sedí v pravidelné a ku stopce nálevkovitě zúžené prohlubině. Prohlubina bývá z pravidla rzí pokrytá (zvláště při plodech z drsné krajiny). Rez v těchto místech mívá zelenavý odstín.

Slupka jest hladká a poněkud lesklá. Rzivé tečky a veliké skvrny vyskytují se pravidelně. Základní barva zralého plodu jest zlatožlutá a mívá velmi často hnědý nádech. Červená barva přichází ve všech odstínech a v každém množství. Jsou plody jen nepatrně pruhované z polovice, anebo postupuje červená barva v pruzích po celém skoro plodu. Dobře vybarvené plody mívají červeň, jakou má náš plod. Pruhy nejsou jasné a bývají přerušeny tak, že přecházejí ve skvrny a tečky.

Dužnina jest žlutá s jemně oranžovým nádechem, jemná a dosti tuhá, vzácné kořenné, sladce-kyselé chuti. Co do chuti vyrovná se Orleanské Renetě málo které jablko.

Jaderník jest bezosý a poměrně malý. Pouzdra jsou uzavřená, malá a obsahují dobře vyvinutá, vejčitá a zašpičatělá jádra. Pozoruhodna jest šedá barva jader. Dužnina u svazků cévních bývá světlejší než pod slupkou. Svazky cevní spojují stopku s kalichem. Roura kalichová není příliš veliká a jest tvaru nálevkovitého.

Uzrává koncem listopadu a vydrží do pozdního jara. S česáním Renety orleanské má se co nejdéle možno vyčkati, protože předčasně česané plody rády zavadnou, ale i zavadlé plody zachovávají výbornou svou chuť.

Strom roste dobře, tvoří vysokou, více neb méně jehlancovitou korunu a jest velmi úrodný, ale vyžaduje úrodné a vlhké půdy i chráněné polohy; ve špatné zemi strom rakovatí.

Letorosty nejsou příliš silné, jsou vzpřímené, plsťnaté a tečkované. Dřevné pupeny jsou vejčité a přiléhají ke dřevu. Listy jsou prostřední velikosti a květy malé.

V mírnějších krajinách hodí se do stromořadí, kdo chce však docíliti krásných, velikých a výtečných plodů, nechť je pěstuje na zákrscích a na odrech.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Orleánská reneta v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: O původu tohoto ovoce, které je v Německu velmi běžné, neexistují žádné spolehlivé informace. Pochází pravděpodobně z jihozápadního Německa; v Orleansu se téměř vůbec nevyskytuje. Diel odrůdu poprvé popsal v roce 1799 jako Triumphreinette. Na druhém setkání německých pomologů v Gotha v roce 1857 byla doporučena k obecnému pěstování.

Literatura a synonyma:
1. Triumph-Reinette (Diel, Kernobstsorten, 1799, I. S. 178).
2. Orléans-Reinette (Diel, III. S. 226).
3. New-Yorker Reinette (Diel V. S. 152).
4. Court-pendu blanc (A. Bivort, Album de pomologie, 1851, IV. S. 59).
5. Courtpendu de Tournay (Henneau, Annales de pomologie belge et étrangère, 1854, II. S. 25).
6. Reinette d'Orléans (André Leroy, Dictionnaire de pomologie, No. 430).
7. Orléans-Reinette (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde, Nr. 64.

Plod: středně velký, asi 80 mm široký, 70 mm vysoký, proměnlivý, často zploštělý, jindy i vysoký plod; břicho sedí trochu pod středem a bere ovoce více po kalichu.

Kalich: otevřený, velký; Lístky zelené, široké a krátké, vzpřímené s tupou špičkou ven vyhnutou; Kalich zploštělý, široký, pěkně zaoblený, obklopený slabými záhyby, které se ve vzácných případech rozprostírají po plodu.

Stopka: krátká nebo středně dlouhá, masitá, světle hnědá, vlnitá, nevystupující; Prohlubeň stopky dosti hluboká, často pokrytá světle hnědou rzí.

Slupka: hladká, často poněkud drsná jemnou rzí, lesklá, zelenožlutá od stromu, při zralosti zlatožlutá, brzy víceméně hnědočerveně pruhovaná a na slunné straně vymytá; Jemné, rozptýlené rzivé skvrny, často ve tvaru hvězdy jako u Kanadské renety, obklopené hnědavě žlutou v červené.

Dužnina: nažloutlá, jemná, šťavnatá, s lahodnou, kořeněnou, vínově nakyslou chutí.

Jaderník: dutá osa; Komůrky relativně malé, uzavřené, vzácně otevřené, obsahující dobře vyvinutá, zaobleně oválná, dlouze klenutá, tmavě hnědá semena. Část dužniny ohraničená cévními svazky je vysoce cibulovitá, ke stopce plochě zaoblená, ke kalichu se ostře zužuje; kališní trubice nálevkovitě klesající dosti hluboko; Vlákna vyčnívající nad středem. Vůně velmi příjemná.

Zralost a využití: dozrává v listopadu a vydrží až do dubna. V každém případě je to jedno z nejznamenitějších stolních jablek, ale dá se použít i pro všechny hospodářské účely a do moštu. Na stromě musí zůstat viset co nejdéle, jinak snadno uschne. Když je hodně vlhka a deště, plody praskají.

Charakteristika stromu: roste bujně, tvoří krásné vysoké, široce pyramidální koruny, je stejně úrodný jako Parména zlatá, vyžaduje však pevnou, vlhkou půdu a poněkud chráněné stanoviště. Na zakrslých stromech, pyramidách, palmetách a horizontálních kordonech, pro které jej mohu vřele doporučit, jsou plody obzvláště velké a krásné.

Letorosty jsou středně silné, početné, tlusté, vzpřímené, vlnité, červenohnědé, s roztroušenými tečkami; ovocné pupeny tupě kuželovité, vlnité; dřevní pupeny vejčité, přiléhavé; Středně velké listy, vejčité, špičaté, jemně zubaté; povrch tmavě zelený, spodní povrch poněkud vlnitý; stopky listů silné, vlnité, středně dlouhé; Palisty lineární, odstávající.

V mírných oblastech je vhodná pro výsadbu k silnicím a cestám.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Orleánská reneta osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.