Jabloň Panenské české

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Panenské české

Panenské české (Jablko panenské české)
v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Každý zná u nás ve všech krajích známou kardinálku, v každé jistě osadě, ne-li dokonce v každé větší zahradě jest nějaký strom této odrůdy, důkaz to, že jablko toto těší se veliké oblibě u všech pěstitelů ovocných stromů. Říká se mu někde též kardinálice. Původu jest českoslovanského, v žádných jiných zemích evropských se v tak velkém množství nepěstuje jako na Moravě, v Čechách a Slezsku. Z našich zemí se rozšířilo na Podunajsko, kde je nazývají Chrisofski. V Německu přes to, že jsou největší ctitelé a spotřebovatelé jeho, je nepěstují; na žádné výstavě se tam s ním nesejdeme.

Poloha
Polohu miluje panenský štěp volnou, otevřenou, vyšší, s ovzduším poněkud vlhčím. Vysoké polohy, drsné ovzduší, jakož zase teplé, suché jižní polohy nesnese. V teplých, suchých polohách, jako na př. na jihu Moravy v krajích vinařských podléhá štěp panenský všelikým nemocem a hmyzu škodlivému. Kvete sice bohatě, nasazuje mnoho plodů, leč zůstává malým a bývá mnoho červivým. Strom předčasně odumírá. Vysadí-li se však v těchto krajinách na svahy severní, západní, severovýchodní neb severozápadní do půdy ku pěstování jabloní způsobilé, pak i zde se dobře vyvinuje a pěknou úrodu přináší. Ve vysokých polohách bývá neúrodný. Nejlépe libuje si na Valašsku a ve střední Moravě.

Půda
Půdu vyžaduje panenská jabloň těžší, vlhčí, patřičně hlubokou a úrodnou; zejména jestliže jest to půda slínovitá s přiměřeným procentem vápna, pak se daří velmi dobře a dosahuje značného stáří. V písčité, lehké a suché půdě se nedaří.

Vzrůst
Vzrůstu jest dosti bujného, přímého, již ve školkách tvoří přímé, rovné, ne však příliš silné kmeny. Vysazen na určité stanoviště, má-li dosti volné prostory, tvoří vysokou, kulovitou, dosti hustou korunu, která vzdoruje dobře i silným větrům. Kmen mívá rovný, hladký a přiměřeně silný. Dřevo jeho jest houževnaté, vzdoruje tedy snadno poranění při prořezávání. Značná úrodnost — u vysokokmenů do 10 roků skrovná a teprve v plné míře po 10 letech — oslabuje předčasně vzrůst koruny a následek toho jsou malé plody. Seslabení toto nedostavuje se ve stejném stáří, a bývá zaviněno i jinými okolnostmi. Panenský štěp takový však dá se dobře zmladiti, nabude pak nové koruny, jež přináší opětně velké, zdravé plody. Zmlazení možno provésti dle potřeby i třikráte za života jeho. Litovati jest, že, jak jest pozorovati v posledních 25 letech, jabloň panenská nápadně se zvrhá a stárne, a kdo ví, jestli za řadu let se jí nebude dařiti jako jablku míšeňskému a jiným vzácným odrůdám. Jest nejvýše na čase, aby se obrozením zabývali pomolog. ústavy, zkušebné stanice a jiní, abychom v budoucnosti o tuto vzácnou odrůdu nepřišli. Nové krve jest třeba do života tohoto stromu.

Stanoviště
Pro tyto své dobré vlastnosti hodí se do zahrad oplocených i na místa veřejná. K silnicím, do polí, na úpatí svahů, podél příkopů odvodňovacích vysazen, roste dobře a přináší bohatou úrodu. Zvláště pro osazování silnic se velmi hodí pro svůj příznivý, celkový vývin a tvar. Uzavřen v hustých zahradách domácích nečiní pěstiteli zvláštních radostí, nebof pro nedostatek plného světla a vzduchu stále churaví.

Tvar stromu
Pěstuje se jako vysokokmen, polokmen, také jako jehlanec šlechtěný na zákrskových podložkách. Pro jiné tvary se méně hodí.

Květ
Kvete bohatě a květy nejsou choulostivy, čehož důkazem jest jeho každoroční úrodnost.

Ovoce
Ovoce rodí panenská jabloň malé, zřídka prostředně velké, tvaru úhledného, vždy pravidelného, spíše kuželovitého než kulatého, namnoze i vejčitého. Vyobrazené plody představují skutečnou velikost a tvar.

Kalich
Kalich polootevřený, zašpičatělý, je v nehlubokém, poněkud hranatém důlku.

Stopka
Stopka je přiměřeně dlouhá, často i krátká, dosti silná, drží pevně na větvi a vzdoruje i silným větrům. Prohlubinka stopečná jest hluboká a poněkud rezivá.

Barva
Barva panenského jablka byla původně u úplně vyzrálých plodů temně krvavě červená, leč dlouholetým pěstováním povstala celá řada změn této barvy, takže se vyskytují plody úplně červené, poločervené, žíhané, položíhané, namnoze i světlé s docela nepatrnou červení. Rozmnožovati by se však měly plody jen úplně červené, kterážto barva je pravá této odrůdy.

Dužnina
Dužnina jablka panenského jest jemná, mírně šťavnatá, bílá, chruplavá, velmi zřídka, a to jen u plodů tmavě červených pod slupkou načervenalá. Chuti jest jablko panenské navinulé, příjemné, poněkud na vůni rozmarínu upomínající.

Dozrání a česání
Vyzrává koncem měsíce října a úplně dozrává počátkem prosince, jsouc té doby nejchutnější. Udržuje se v dobrých sklepích neb v ovocných komorách při dobré chuti až do konce dubna. Na trhu brněnském prodávají se jablka panenská po celý duben při chuti nezměněné. Češe se koncem září; dříve je česati spojeno jest se ztrátou na jakosti dužniny, poněvadž v druhé polovici září za rosných nocí a slunečných dnů nejlépe se vyvinují vonné látky v dužnině i ve slupce. Předčasně otrhané plody sice nevadnou, ale nemají nikdy tak pěkné barvy jako v pravý čas otrhané. Používá-li se jablka panenského na výrobu vína, pak se může opatrně i setřásti, jinak se vždy musí otrhávati jednotlivě.

K dopravě se velmi dobře hodí, snese sebe chudší obal, namnoze bez jakéhokoliv obalu sype se do velkých košů, sudů nebo beden. Třeba otlučené nehnije, neboť má pevnou dužninu a každé poškozené místo zhoubovatí a nezahnívá dál. Tato vlastnost jest neocenitelnou předností pro vývoz tohoto jablka. Jako ovoce tabulové jest na trhu hledáno a poměrně dobře placeno, zejména v době vánoční jde červené panenské jablko velmi dobře na odbyt, zvláště jako velmi způsobilé na okrasu vánočních stromků.

Zužitkování
Možno je též sušit a v jiné záchůvky upravovat. Barva sušenek (křížalek) jest ovšem bílá.

Panenskému jablku v ovocnářství moravském náleží místo nejpřednější.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Panenské české v Říhově knize České ovoce

K nejoblíbenějším jablkům našeho lidu lze čítati v prvé řadě jablko Panenské a není snad zahrady v kterékoliv osadě, není stromořadí, kde by se aspoň nějaký strom Panenského nenalézal. S pojmenováním jest přes to, že již od pradávna se pěstuje, potíž a žádáme-li Panenské jablko, většinou obdržíme odrůdu „Červeného tvrdého“ s červenou dužninou, která se po rozkrojení rdí jako panenka a dle toho ji nazývají, kdežto pravé Panenské má dužninu čistě bílou a kdo pravé chce dostati, jest mu žádati „Křehče, Křehouče neb Plizírkové“.

Nejlépe se mu daří asi u nás v Čechách a v zemích sesterských, ne však již tak dobře v Dolních a Horních Rakousích, kamž bylo od nás rozšířeno, což vysvítá z popisu v časopise Der Obstzüchter 1911 na str. 177 uvedeného, kdež doslovně stojí: „ve školkách roste tak slabě, že nelze vypěstovati stromky k potřebě, že rozvětvují se drobně a trpí velice plísněmi“. Kdo zná naše obrovské stromy, s kmeny až 60 cm v průměru, s korunami, které se až na 15 m široce rozkládají a když řádně zarodí, 8—12 hl plodů poskytnou, nepřipustil by ani možnost, že jde tu o naše pravé Panenské. Arciť nevyvinuje se ani u nás všude stejně a nejmohutnější stromy vzrůstají v půdě vazké, které vláha neschází, zvláště na podkladě slínu aneb drobivé opuky, dále v půdách, které se zdají na pohled k pěstování jabloní meně způsobilými, hlinitých a kamením promíšených; kdežto v půdě na pohled výborné špatně rostou a mnohdy i rakovatí. V suché, písčité vůbec špatně roste a plody zůstanou jak oříšky drobné. Polohu miluje zcela volnou, otevřenou a lépe se mu daří v alejích neb jednotlivých, od sebe vzdálených řadách v polích než v hustých, nad to snad i chráněných zahradách domácích. Na silnice se hodí výborně, roste neustále výš a výše a třeba se spodní větve rozkládaly neb až skláněly, neškodí, mohou se odřezati, aniž se tím stromům uškodí. Nejlépe se mu daří na stromech vysokých, přizpůsobuje se sice i tvaru nízkému, avšak volnému vzrůstu ponechanému, ne však tvarům uměle řezaným. Také i pro uzavřené zahrádky není, jest na místě jeho jiných odrůd dosti k účelu tomu cennějších.

V našich školkách roste zdravě a bujně, přece však ne tak jako Parména zlatá, málo se po stranách rozvětvuje, tak že jest nutno kmeny seříznouti a výchova vysokých stromků trvá o 1—2 léta déle. Později, na místo vysázeny, rozvětvují se hojně a mohutně do výše, v korunu vysokou, postranní větve se však rozkládají a pod tíhou plodů i dolu sklánějí. Roditi začínají 4.—5. rokem po vysázení, plodí pak každý druhý neb třetí rok tak hojně, že se stromy až prohýbají, mezi tím méně a také i odpočívají. Na volném vzduchu rostou až do pozdního věku zdravě a svěže, nepodléhají plísni a rakovina objevuje se jen v místech uzavřených.

Letorosty narůstají dlouhé a silné, později kratší a slabší, stejnoměrně silné, ke konci málo slábnou, málo se křiví, pod oky zcela mírně se prohýbají a černavá plsť je větším dílem pokrývá. Po otření se méně lesknou, mají barvu červenavě hnědou a na slunci tmavší; žlutavé tečky rozptylují se zcela jednotlivě jen sem tam a jemný, řídký, stříbřitý závoj pokrývá je z valné části, zvláště na spodním konci.

Veliká, pěkně vyvinutá, přiokrouhlá oka přiléhají, jdou hustě za sebou, šedá plsť je pokrývá a jsou na patkách jen do výše oka vydutých, zcela krátce prohnutých, s třemi kratšími žebérky. Mnohdy nalézají se 2—3 oka pohromadě na letorostu. Květní poupata, jichž se veliké množství vyvinuje, jsou malá, vejčitá a šedá plsť je jemně pokrývá. (Viz obraz.)

Měkké, tmavě zelené, vespod jemně vlnité listy bývají na letorostech mladších stromů as 85 mm dlouhé a 55 mm široké, tvar mají dlouze vejčitý, krátké, většinou klínovité špičky, kraje mělce, však ostře pilovitě zoubkované a řapíky as 20 mm dlouhé s malými šídlovitými palisty. Jedna strana bývá o něco mohutněji vyvinuta a s přibývajícím stářím stromů jich velikosti ubývá. Větévky plodonosné mívají listy delší a užší, po kraji o něco hruběji zoubkované a delší řapíky.

Stromy vykvétají 2.—3. den jabloňového květu, kvetou vždy velice hojně a červenavá poupata dodávají jim v rozpuku krásného, světle růžového vzhledu. Jednotlivé, 45—50 mm široké, bílé, však hojně růžově stíněné květy, sestaveny jsou z plátků užších, vzájemně se nedosahujících. Vůči pozdním mrazům na jaře jsou otužilé, málokdy zmrzají, za to však v čas ten déle trvající deště velice jim škodí. (Viz obraz.)

K zhotovení přiloženého barevného obrazu sloužily plody se starých, více než stoletých, na silnici v okolí Chlumce n. Cidl. rostoucích stromů, které jsou dnes úplně svěží s každoročním, pravidelným přírůstkem a téměř co rok plodí. Obraz znázorňuje pravou velikost, převládající tvar i barvu dokonale. Při veliké úrodě bývají o něco menší a váha jich kolísá mezi 70—90 g. Tvar jich mění se jen potud, že mnohé jeví se zdánlivě vysoké, ač ve skutečnosti jest poměr výšky k šířce as 57x60, k temeni se více zužují a mají tvar jak s obou stran uťatého vajíčka. Jiné bývají o něco nižší a mají témě širší.

Zprvu zelené, později červenavé a zahnědlé, šedě jemně plstnaté, polootevřené, i téměř zavřené kalíšky, sestavené z úštů užších a dlouhých, které u spodu k sobě nedosahují, poněkud proti sobě se kloní, vztyčují a dlouhé špičky ven i na způsob závitů podvinuté mají, vězí v jamkách, dle tvaru temene, užších a hlubších neb širších a méně hlubokých, pěkně, často i perlovitě žebérkatých. Žebérka kraje jamek mírně hrbolí, táhnou se zcela ploše přes celý plod, kulatost stlačují a velice mírně hranatí. Mnohé, zrůdné plody bývají však tak žebernaté, že mají podobu rajského jablíčka.

Tenké, dřevnaté, zahnědlé a chloupkované stopky jsou as tak dlouhé, že úrovně jamek o 3—10 mm přečnívají a vězí v užších, nehlubokých, jemně porezavělých jamkách; rez ta rozptyluje se paprskovitě až přes kraje jamek.

Na stromech jsou plody jemně modravě ojíněny, mají slupku hladkou, dosti lesklou, barvy zelenavě bělavě zažloutlé, která však jen na některých zastíněných plodech neb tam, kde list přiléhal, čistěji proniká. Většina plodů bývá zcela, mnohé jen částečně krásně, skvěle nachově červeně zbarvena; do stínu červeň bledne a dává i spodní barvě prokvétati; mnohé plody mívají stranu sluncem ožehlou velmi tmavou s modravým leskem, jiné opět jsou bledší, jen žíhané a i pruhované. Jemné, i hrubší, rzivé, bleději ovroubené, více jen v červeném zřetelné tečky rozptylují se zvláště na spodní části plodu, k temeni se ztrácejí. Některé plody bývají od spodu bělavě mramorované a postříknuty drobnou, čárkovitou rzí, na jiných najdou se malé, však i obsáhlejší, mírně zvýšené, rzivé bradavice.

Bílá, pod samou slupkou někdy, ne však vždy růžově stíněná dužnina jest zcela jemná, hustá, však přece měkká, hojně šťavnatá a má chuť lehce omanovou, jen Panenskému jablku vlastní, dobrou, mnohdy výbornou, libě sladce navinulou.

Od široce kuželovitého podkališí vznikají žlutavá, jen výjimkou červenavá, jaderník obklopující vlákna. Jaderník má osu široce dutou, do níž se prostranná, po stěnách hojně natrhaná pouzdra buď široce, také i úzce otvírají; každé pouzdro chová 2—3 malá, pěkně vyvinutá, krátká, tmavě hnědá jádra. Pravidelně sestává jaderník z pěti pouzder, u Panenského vyskytují se velmi často pouzdra jen čtyři, která na příčném průřezu dosti pravidelný kříž tvoří. Zvláštnost tato byla příčinou, že o Štědrém večeru hádávalo se před rozkrojením jablka co a na koho v příštím roce čeká dle toho, co se v něm najde — hvězda aneb kříž.

Česati se může, nutno-li, již v druhé polovici září, aniž zvadne, lépe však ponechati je na stromech déle, jest potom chutnější. K jídlu dospívá a při tom jemně i voní začátkem listopadu a vydrží dlouho do jara. Nejchutnější jest však jen do konce roku, pak tratí chuť a zvláště omanovou příchuť, která vyprchá.

K jídlu jest zcela dobré a od mnohých se zvláštní oblibou vyhledáváno. V obchodě se pro své výborné vlastnosti velice cení a za hranice, kdež jest velice oblíbeno, v každém množství se výborně prodává. Nevadne, nehnije, snáší dopravu z nouze i bez obalu velmi dobře. Na pomačkaných místech se barva slupky nemění, dužnina na místech těch jen zažloutne a zaschne, aniž se kazila.

Také Bláha zmiňuje se stejnými slovy o jeho dobrých vlastnostech.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Panenské čís. 177. Děkan Rössler ve svém soupise čís. 182 Panenské pravé výborné domácí.

Popisy nalézti lze: Thomayer České Ovoce čís. 17 Jablko Panenské české, Moravské Ovoce čís. 20, Časopis česk. zahradníků 1887 str. 242 též tak, Pixa Klíč štěpařský str. 153 Panenské jablko; Der Obstzüchter 1911 str. 177, Handbuch der Obstkunde čís. 189, E. Deut. Apfelsorten čís. 216, Thomas str. 144 všude píší Roter Jungfernapfel.

Z vedlejších jmen jsou známa: U nás Křehče, Křehouče, Plizírkové, na Moravě Kardinálice, Kardinálka, dále Panieńskie czerwone, Češki devičnik, Kriš (dle Thomayera), Milerosa virginalis, Chrisofsker, Jungfernapfel, Roter Böhmischer Jungfern-Apfel, Rotes Hänchen, Zigeneur.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Panenské české v Thomayerově knize České ovoce

ůvod. Neznáme jiného jablka, které by u našeho lidu bylo tak zdomácnělo, jako panenské české. A ač nikdo nemůže s určitostí pověděti, kde kolébka jeho stála, předce mu nikdo český původ neupírá. Z Čech rozšířilo se po všech zemích. Mimo Čechy pěstuje se nejhojněji ve Slezsku a v rakouském (horním i dolním) Podunajsku. V městech německého Polabí očekávají každoročně z Čech připlulé a naložené pramice s „Rothes Hänchen". Tak nazývá tamnější lid naše panenské jablko, kterýžto název však vlastně „jeptišce« přináleží (viz Lauche, Deutsche Pomologie). Do Vídně přivážejí je pod názvem „Chrisofsker". Stoll má za to, že název ten pochází ze slovanského kriš (?!!) a vysvětluje to tím, že ukazuje při příčném řezu na místo obvyklých pěti, pouze čtyry pouzdra jaderníku.

Na jiném místě řadí Lucas jablko toto mezi holubí jablka, tedy do V. V „Oesterr.-ungar. Pomologie" uvedeno jest rovněž mezi holubími jablky a označeno nepochybně omylem XI.

Literatura a synonymy: Mat. Rössler na str. 52. č. 182. v roce 1798. červené panenské jablko. Diel VII. s. 71. Rother böhmischer Jungferapfel. Oberdieck str. 133. rovněž Rother böhm. Jungferapfel. Siecklerovy popisy: Teut. Obstg. svaz. 17. str. 83. a svaz. 18. č. 307. taktéž i Dittr. svaz. I. čísla 471. a 470. popisují toto jablko ve dvou různých způsobech. Z toho soudíme, že jednou popisovali české panenské a po druhé červené panenské jablko, — tak nazývají totiž naše české panenské, kdežto u nás nazýváme červeným panenským docela jiné jablko. A proto také se nedivíme, že vyobrazení, která vyskytují se v různých dílech pomologických, docela se neshodují. Nikde jsme nenalezli české panenské jablko tak věrně vyobrazené jako na naší tabulce. Fickert III. Handb. d. Obstkunde č. 189. Rother Jungferapfel, Stoll d. Obstg. 1881 č. 19. Rother Jungferapfel, Thomas, Guide pratique str. 144. Rother Jungferapfel. Časopis čes. zahr. tab. VI. České panenské jablko. Další synonyma: Křehče, křehouče a plizírkové.

Tvar malý kulatý, poněkud kuželovitě zvýšený. Nejširší místo nalézá se buď ve středu plodu anebo o něco níže. Ku kalichu a ku stopce zužuje se velmi pravidelně. Jest as 53-65 mm. široké a zhusta o něco vyšší.

Originály pocházejí z vysokokmenů a byly zaslány pp. Maruškou ze Svijan-Podolu, Fr. Pistorou z Domousnic a J. Říhou z Chlumce n. C.

Kalich jest polozavřený, lístky podlouhlé zašpičatělé a přehnuté. Prohlubina kalichu jest hluboká a úzká s drobnými žebry.

Sťopka jest dřevnatá, krátká, tlustá a hnědá. Někdy bývá poněkud delší, pak jest ale tenká.

Slupka jest jemná, hladká, porosená. Základní barva jest bledožlutá, z pravidla vyniká však tato barva jen zřídka kdy na povrch, jelikož celý plod krvavě karmínovou barvou pokryt jest. Na straně od slunce odvrácené jest patrno, jak červeň v pruhy přechází. Prohlížíme-li plod se strany, pozorujeme na něm fialový nádech, charakteristický to znak českého panenského jablka. Na některých plodech objevují se bradavice a rzivé tečky, tyto zejména na prohlubině u stopky.

Dužnina jest bílá, pod slupkou načervenalá, jemná a kyprá, šťavnatá a slabě, ale jemně okořeněná, chuti nasládlé a po víně páchnoucí.

Jaderník jest bez osy, pouzdra pak velmi otevřená a široká. Stěny jsou barvy nazelenalé a obsahují mnoho tmavohnědých zaokrouhlených a dobře vyvinutých jader. Rourka kalichu jest tvaru nálevkovitého.

Jablko uzrává koncem měsíce října a udrží se velmi dlouho přes vánoce.

J. Říha píše o něm: Jablko toto jest chuti výtečné a nechá se brzy zčesati, aniž by tím na jakosti utrpělo; nevadne nikdy a drží se až do jara. Při tom tratí sice na jemně aromatické chuti; přihlížíme-li však k ostaním jeho dobrým vlastnostem, musíme mu tuto chybu prominouti.

J. Bouzek udává, že vytrvají dobře uložené plody až do dubna.

Strom roste velmi dobře, nebývá však příliš veliký; tvoří krásnou okrouhlou korunu a proto hodí se velmi dobře k vysazování stromořadí. Není ani v drsných polohách choulostivý a libuje si v hluboké a vazké půdě, kde dosti značných rozměrů dosahuje. (Kmen dosahuje až 50 i 60 cm. v průměru.) Vyžaduje stanovisko volné a otevřené; v uzavřených zahradách se mu méně dobře daří a bývá rakovinou napadán. Jest každý druhý rok nad míru úrodný. (V suché písčité půdě přináší jen drobné ovoce.)

Výhony má dlouhé, tenké, plstí pokryté a částečně tečkované. Dřevné pupeny jsou malé, špičaté a přiléhají ku dřevu. List jest prostředně velký, jemně ozubený a šedozelený. Květ jest veliký s růžovým nádechem; toutéž barvou vynikají zejména poupata. Strom vzdoruje za příznivých okolností mrazům i nemocenm.

Strom má tu vadu, že se vynese příliš záhy, tomu však odpomáhá mlazení, jež dobře snáší.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Panenské české osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.