Jabloň Parména letní

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Parména letní

Parména letní v knize Moravské ovoce

Původ a rozšířeni
Velice nezvyklé pro nás pojmenování, ale nezbývá nic jiného, nežli sobě zvykati na cizí název. Parména letní jest roztroušena v domácích zahradách po celé Moravě, ale její pravé jméno od žádného pěstitele neslyšeti. Původ není znám, zdá se však, že kolébkou byla Anglie a odtamtud poznenáhlu se rozšiřovala do všech končin evropských a ani tedy Morava nezůstala bez ní. Jest to odrůda prastará a stále se doporučuje ji rozšiřovati, což jest důkazem, že jest to odrůda velmi dobrá.

Poloha
Ve volbě polohy není parména letní vybíravou, daří se i v poloze vyšší a otevřenější, žádá však na těchto místech plné slunce, tedy svahy proti jihu nebo jihozápadu obrácené. V teplých krajích miluje strany chladnější a vlhčí, jako jest západní, severozápadní a p. Místa poblíž vod větších s dostatečně vlhkým ovzduším zejména se jí zamlouvají.

Půda
Půdu vyžaduje strom dobrou, vlhčí a vazčí; v suché, lehké půdě sice kvete i nasazuje dosti plodů, leč zůstane nevyvinutý. V hlubokých půdách se zvlášť dobře daří, a dosahuje v nich značného stáří. Mělké půdy nemiluje proto, poněvadž zapouští dost hluboko své kořeny.

Vzrůst
Vzrůst stromu jest dosti bujný, tvoří vysokou jehlancovitou korunu, větve přiléhají těsně k sobě a tak povstává koruna hustá, která vyžaduje, aby častěji proříznuta byla. Kmen tvoří silný a rovný; i ve školkách jako mladý stromek vyvinuje se k úplné spokojenosti pěstitelů. Letorosty velmi četné jsou slabé, dlouhé, poněkud vlnaté. List tvoří velký, silný a zdravý.

Stanoviště
Tam, kde není třeba se obávati poškozování úrody od kolemjdoucích, dala by se parména letní s dobrým výsledkem pěstovat i na veřejných místech; strom roste vysoko, nepřekáží chůzi ani jízdě, ovoce, nežli dozraje, není příliš lákavé, uzrává po sklizni jiných polních plodin a dá se očesati najednou. Všechny tyto vlastnosti doporučují pěstovati ji na polích podél cest a v sadech otevřených.

Tvar stromu
Parménu letní možno pěstovati v zahradách domácích ve tvaru libovolném; roste dobře jako vysokokmen, polokmen i jako kterýkoliv jiný tvar zákrskový. Přec však u zákrsků by se doporučovalo omezovati ji pouze na jehlance, po případě zákrsky křovité. U palmet, kordonů a jiných menších tvarů vyžaduje pro svůj bujný vzrůst pilný letní i zimní řez.

Květ
Kvete vůbec jako všechny parmény vždy hojně. Pozdější rozkvět má za následek každoroční a dosti bohatou úrodu. Květy nejsou choulostivé a dosti lehce se oplozují. Plody nasazuje více jednotlivě, dosti stejnoměrně rozděleny, tak že není třeba protrhávati. Vyvinují se stejnoměrně a není při nich plodů špatnější jakosti jako u některých odrůd jiných.

Ovoce
Ovoce rodí vysokokmen i zákrsek prostřední velikosti, tvaru vysokokulovitého, ke kalichu zúženého. Některé plody bývají tvaru dosti vysokého, jiné zas více kulovitého, vyskytují se i plody tvaru nepravidelného, hrubě žebrované.

Kalich
Kalich jest polootevřený, zelený, vlnatý a jest v mělké vráskovité prohlubince.

Stopka
Stopka jest delší, mnohdy i kratší, silnější a dužnatější. Je-li delší, pak bývá hnědší, a je-li dužnatější, pak jest zelenější a trčí v nepříliš hlubokém, rezivém důlku.

Barva
Slupka jest zdánlivě jemná, hladká, při tom však pevná. Základní barva jest silně citrónově žlutá, avšak málo proniká červení, která kryje zejména plody slunci vystavené po celé ploše. Sluneční strana bývá temně rozmytou červení kryta a ještě temnějšími proužky probarvena. Plody ze stínu jsou světlé a částečně červeně žíhané. Po celém plodu jsou roztroušeny velmi znatelné hnědé i bílé tečky.

Dužnina
Dužnina jest nažloutlá, křehká, kyprá, příjemné, okořenělé, renetovité, sladkonavinulé chuti. Při úplném uzrání dosáhne nápadné kyprosti, která nepřechází v moučnatost a zůstává při tom vždy chuti výborné.

Dozráni a česání
Zraje koncem září a dobře uchovaná udrží se do konce listopadu. Z vyšších poloh není zvláštností udržeti plody až do počátku prosince. Češe se též asi 14 dní před uzráním a uloží se do komory neb sklepa ovocného, aby dozrála. Odrůda tato by vlastně měla býti vřaděna do odrůd podzimních, ale poněvadž v teplých našich krajích již v polovině záři pro domácí spotřebu jest způsobilou, nutno ji v jablkách letních ponechati. Opatrně očesaná snáší dopravu dobře při neúplném dozrání a přiměřeném obalu; při své jemnosti nepodléhá hnilobě a omačkaniny menší nejsou znatelny.

Zužitkování
Jest to jablko dobré tabulové i též hospodářské, hodí se k sušení, zavařování а k výrobě povidel. Používati této odrůdy na výrobu vína by bylo nehospodářské, jelikož lze dobře prodati na trhu plody jako tabulové ovoce a plody špatnější jakosti zužitkují se lépe úpravou marmelády a povidel.

Parména letní najde u našich pěstitelů obliby; až ji náležitě poznají, pak ji také náležitě ocení.

Naše reprodukce jest věrná, až snad na to intensivní zbarvení, kterého tato odrůda každoročně nemá. Žíhání a pruhování jest hlubokou nahnědlou červení zakryto.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Parména letní v Thomayerově knize České ovoce

ůvod. Letní parména jest jedno z nemnohých těch starých jablek, o jichž původu máme určité zprávy. R. Hogg píše o něm, že se o něm zmiňuje Parkinson v roce 1629. Ale ještě dříve než Parkinson znal je John Gérard, nebol píše o něm v roce 1597 Herbar or géneral history of plants. Nejstarší zmínka o něm nalézá se v německém díle „Krauterbuch“ Tabernaemontanus z r. 1588. Ač o něm psal německý autor nejdříve, přece pokládá se za anglické jablko. Dnes jest rozšířeno po celé střední Evropě. V Čechách jest všeobecně známo a v dobu (ku konci léta) kdy zraje, jest velmi ceněno, není však dosud tak rozšířeno, jako jiná jablka.

Literatura a synonyma. Česky: Parména letní. Latinsky: Prasomila aestivalis a Pr. flumea.
1. Burket Jabloň II., str. 62. Parmice letní.
2. Leroy Dict. Pom., č. 323. Pomme Parmain d'éte a následující:
   a) Platomelum Tabernaemontanus Kräuterbuch 1588, str. 2004, č. 15.
   b) Pummer Pearmain John Gérard the Herbal or géneral history of plants 1795.
   c) Drue Permein, de la Quintynie 1690. lnstruction pour les jardins fruitiers et potagérs. str. 389.
   d) Drue Permein. Manger, System. Pomol. 1760 (německé vydání 1780 str. 72.)
   e) Pippin Parmain d'ete Knoop Pomologie (německé vydání) 1760. I. str. 59. a 4.
   f) Pomme poire d'éte. Societé econom de Berne, Traité des arbres fr. 1768, str. 100.
   g) Pearmain d'automne, Mayer Pomona franconica 1776, str. 111., III.
   h) Royal Pearmain d'éte G. Lindley, Guide 1831, str. 129.
   i) American Pearmain. Thompson Catal. 1842, str. 90
3. Diel VI., str. 129. Die gestreifte Sommer-parmäne, Drue Summer Pearmain. Diel popisuje tentýž plod i pod jinými názvy.
4. Christ. Handb. 1817, str. 439., Sommerparméne.
5. Liegel Anweisungen 1842, gestreifte Sommer-Parmaine.
6. Dittrich System. Handb. 1839, gestreifte Sommer-Parmaine.
7. Ill. Handb. č. 140. Sommer-Parmäne.
8. Dochnahl Aepfelsorten 1855, uvádí ji dvakrát a to č. 653 Gestreifte Sommerparmäne se synonymy Sommerrenete, geflammter Butter-A. v Rakousku, Butter-A., při č. 748., Englische Sommerparmäne a synonyma Zomer a Herfst Permain i Zomer a Herfst Pippin Jacobs A., Birnförmiger Sommer-A., Königliche Parmäne, Loan's Pearmain, Süsse Sommer-Parmäne.
9. Lauche D. Pomol. č. 20. Sommer-Parmaene.
10. Stoll Oester.-ung. Pom. Sommer-Parmäne, Nyári paren, Parmäne d'estate.
11. Mathieu Nomencl., str. 132. Autumn. Pearmain, Englische Birn-Reinette, Judenhaut, Juden-R. Kaiserlicher Tafel A., Peppeling Pearmain, Prinzen-A., Schleswiger Erdbeer-A. Schmidtberger geflammter Butter-A. Sommer Richard, Pearmain d'automne, Pomme striée d'été. Pearmain rayée d'été, Rother Wiener Sommer-A.
12. Rob. Hogg. The fruit manual 1875, Summer Pearmain.
13. Dr. Engelbrecht. Kernobst. 1889, č. 455, str. 507. Sommer-Parmäne.

Originály zaslali nám p. Mašek na Fialce, u Sychrova a z výstavy ovoce v Praze 1891.

Tvar. Jablko vyhlíží na pohled dosti vysoké, ale měří do šířky asi 70 mm., do výšky 60 až 65 mm. Jest to tedy plod prostřední velikosti, jehož nejširšíí místo jest poblíž stopky. U stopky jest plod plochý a ke kaliehu vybíhá v tupou špičku.

Kalich jest polootevřený a lístky jsou zelenavé, na konci přehnuté. Prohlubina u stopky není značná, ale jest dosti hluboká a široká; po okrajích lze pozorovati žebra.

Stopka jest krátká, tlustá a prohlubina stopky jest nálevkovitá, dosti hluboká a poněkud rzivá.

Slupka jest jemná, hladká a lesklá, před uzráním zelenavá a při uzrání zelenavě žlutá, na výslunní straně pak temně karmínová. Červeň jest dílem smytá, dílem tečkovaná, ale nevystupuje značně. Podstatná část červeně skládá se z delších a kratších pruhů. Celý plod jest hnědozeleně tečkován; tečky bývají zelenavě lemovány.

Dužnina jest bledožlutá, jemná, měkká, šťavnatá a příjemně páchnoucí, hojně cukernatá a trochu nakyslá a renetovitá a to bylo hlavně příčinou, že četní pomologové vřadili jablko toto mezi červené renety; jiní zase přidržují se měkkosti a vůně dužníny a vřadují ji mezi jablka růžová.

Jaderník jest bezosý; pouzdra jsou uzavřená, nepravidelná a potrhaná; jádra jsou četná, světlehnědá a špičatá. Rourka kalíšková jest prostorná a zvonkovitá.

Uzrává v září a udrží se do listopadu. V tu dobu, kdy zraje, předčí mnohá jablka a dává se mu přednost pro tabuli, ač jest to též výborný plod pro ostatní potřeby hospodářské i pro trh.

Strom roste velmi bujně, žádá však vlhkou půdu a jest pak velmi úrodný. V suché půdě pozbývá úrodnosti, jinak však spokojí se s každou, k pěstování ovocných stromů vhodnou půdou; není choulostivý a proto hodí se k vysazování i do krajů drsnějších.

Letorosty jsou dlouhé a tenké, dřevné pupeny jsou špičaté a odstávají. Květné pupeny jsou tupé. Listy visí na dlouhých řapících, jsou prostředně veliké a ostře ozubené. Květy jsou prostředně veliké a bílé.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Parména letní v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: jedno z nejstarších jablek v Anglii, bylo známé již ve druhé polovině 16. století. V Německu se vyskytuje jen příležitostně. Na valné hromadě německých pomologů v Trevíru byla zařazena mezi 50 odrůd k doporučení. Doporučeno pro pěstování jako pyramida na 8. setkání v Postupimi v roce 1877.

Literatura a synonyma:
1. Platomelum (Tabernaemontanus, Kraeuterbuch, 1588, p. 2004. No. 15).
2. Drué-Permein (la Quintinye, Instructions pour les jardins fruitiers et potagers, 1690,I.389).
3. Peppin-Parmaine d'Été (Knoop, Pomologie, 1760, 4. 59).
4. Pearmain d'Automne (Mayer, Pomona franconica, 1776, III. III).
5. Gestreifte Sommer Pearmaine (Diel, 1804, VI. 129).
6. Englische Birn-Reinette (Diel, III. S. 152).
7. Schleswiger Erdbeerapfel (Diel, XII. S. 45).
8. Royal Pearmain d'Été (G. Lindley, Guide to the orchard and kitchen garden, 1831, S. 34. No. 64).
9. Sommer-Parmaine (Oberdieck, Illustr. Handbuch der Obstkunde, No. 140).

Plod: středně velký, asi 70 mm široký, 65 mm vysoký plod; břicho sedí trochu pod středem; ke stopce se plod zakřivuje ploše a okrouhle, ke kalichu více klesá a je středně otupený.

Kalich: otevřený nebo pootevřený; lístky zelené, vlnité, dosti široké, vzpřímené, špičaté dlouhé, se špičkami ven zahnutými; Kališní prohlubeň plochá, široká, krásně mísovitá, někdy poněkud zvrásněná.

Stopka: krátká, obvykle masitá, sotva vyčnívající; Stopková prohlubeň plochá, odpovídajícím způsobem široká, málo rzivá.

Slupka: jemná, hladká, pružná, žlutozelená, později citrónově žlutá, na slunečné straně krásně karmínově červené barvy a pruhovaná; Tečky četné, světle hnědé, nahnědlé; na některých plodech se nacházejí slabé stopy rzi a také bradavice.

Dužnina: bělavá, také žlutavě bílá, křehká, měkká, šťavnatá, s vínově nakyslou, růžovou chutí. Vůně velmi příjemná.

Jaderník: slabě duté osy; Pouzdra úzká, mírně otevřená, natrhaná, obsahující vejčitá, dlouze špičatá, dobře vyvinutá, hnědá semena. Část dužniny ohraničená cévními svazky je cibulovitá, ke stopce a kalichu zahrocená, dlouze zahrocená; kalich plochý, krátce kuželovitý; Vlákna vznikají pod středem.

Doba zrání a použití: vynikající stolní ovoce pro svou jemnou dužninu, ale také velmi užitečné pro trh a hospodářství. Ovoce dozrává koncem září a vydrží do konce října.

Charakteristika stromu: roste bujně, daří se mu v každé půdě, i písčité, není-li příliš suchá, dobře nese a není choulostivá; hodí se proto i pro výsadbu do drsných poloh.

Letorosty dlouhé, nahnědlé, vlnité, tečkované; ovocné pupeny tupé kuželovité, vlnité; dřevní pupeny špičaté, vyčnívající; Listy malé, eliptické, krátce špičaté, zubaté, vespod vlnité; Palisty lineární.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Parména letní osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.