Jabloň Parména zlatá

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Parména zlatá

Parména zlatá (Zlatá zimní parména) v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Praví se o této odrůdě: Kdo sází jeden ovocný strom, nechť vsadí zlatou zimní parménu. Dle tohoto pořekadla se hned pozná, že se jedná o odrůdu nejlepších vlastností. O plodu mluviti jako o výtečném jest správno, ale o stromu této odrůdy nelze se vysloviti valně. Kdyby vlastnosti stromu byly takové jako plodu, pak by to byla odrůda skutečně nejlepší.

Původu jest anglického, dosti starého, sto roků jistě již se pěstuje. Není odrůdy jablkové, která by se byla tak rychle rozšiřovala jako tato. Ve všech zemích byla stejně s největší pochvalou přijata a co nejlépe doporučována, a toto přední místo udržuje si do dnešního dne. Na Moravě jest rozšířena mnoho, zejména v posledních letech se vysazuje každoročně velký počet stromů; všeobecně jest známa pod názvem „zlatá reneta“; v poslední době se ujímá pravé jméno „parména“. Parména zlatá má na Moravě nebezpečného soka v jadrnáči ribstonském; při budoucí revisi našeho normálního sortimentu možná, že parména přijde o prioritu a zaujme toto místo jmenovaný jadrnáč.

Nově vzorně založené sady ovocné, kde parména zlatá i ribstonský jadrnáč jsou vysázeny, budou míti velký vliv v budoucnosti nad rozhodnutím o přednosti té neb oné odrůdy.

Poloha
Strom choulostivým není; pokud se týče polohy, daří se v nížinách, vinorodých krajích, v středních i vyšších polohách, vyjímaje drsná, severním větrům vystavená místa. Nejúrodnější a nejtrvanlivější jest v polohách nízkých v poříčí řeky Moravy, tedy našeho normálního sortimentu v pásmu I. Leč i v II., III. a IV. pásmu se ještě dobře daří; v V. a zejména VI. nutno chráněná místa proň voliti. Suchá místa nemiluje; suché větry červencové a srpnové velmi mu škodí.

Půda
Půdu vyžaduje vždy velmi výživnou, nechť již jest to půda písčitá, lehká neb jílovitá, těžší, vždy musí obsahovati mnoho živin, jelikož jest tento strom hned na počátku velmi úrodný a vyznamenává se bujným vzrůstem. V půdách méně živných těší se jen krátkému životu. V suché, lehké neb zas vlhčí, těžší půdě trpí velice žloutenkou, rakovinou a též velmi záhy odumírá. Přiměřené procento vápna v půdě neobyčejně dobře působí na utužení života tohoto stromu a poněvadž nezapouští své kořeny příliš hluboko do půdy, možno s dobrým prospěchem v čas potřeby tuto kolem jeho kmene vápniti. Náležitým hnojením se stáří tomuto vzácnému stromu značně prodlužuje.

Vzrůst
Strom roste z mládí velmi bujně, tvoří ve školce silné, rovné, velmi úhledné kmeny, proto ho majitelé školek se zálibou do vysokokmenu pěstují i jako mezišlechtěnce používají, což se však nedoporučuje, protože tvoří kmeny choulostivé; spíše by se doporučovalo šlechtiti tuto odrůdu na tvrdší, houževnatější kmeny v koruně. Za nedlouhou dobu po vysázení v bujném vzrůstu ochabne a v 25.—30. roce již krní. Tento až nápadně krátký život zavinuje bohatá úroda jeho; hned ve školce a po vysazení na své stanoviště jest každoročně úrodný a rodí plody velmi vyvinuté, není pak divu, že předčasně sestárne. Který pěstitel dovede udržovati tento strom při síle do sestárnutí jeho, dostane od něho tolik úrody, že od jiné odrůdy jí ani za 60 roků tolik nemůže očekávati. Této okolnosti by se mělo hojně využitkovati, zejména nájemci statků by měli této příležitosti použiti a mnoho stromů této odrůdy vysazovati, aby za svého hospodaření plnou úrodu užívali. Korunu tvoří malou, kulovitou, s větvemi ne příliš silnými. Poněvadž tvoří korunu malou, kulovitou a nedosahuje vysokého stáří, může se hustěji než odrůdy jiné vysazovati. Kmen mívá rovný a silný; letorosty tvoří silné, rovné a vlnaté; list jest prostředně velký, tuhý, na povrchu lesklý. Složení dřeva parmény zlaté jest houbovité, měkké, a proto lehce podléhá rakovině a na letorosty se vrhají mnoho mšice. Výška stáří jest u této odrůdy nápadně různá; nacházíme stromy i 50leté a mnoho jich hyne ve dvacátém roce; jak již naznačeno, u toho stromu musí pěstitel uměle prodlužovati věk, a to náležitou výživou, čištěním a zmlazováním; i dvakráte jej možno za života zmladiti. Není odrůdy jablkové, která by byla tak vděčná a odměňovala se za všechny tyto práce, jako parména zlatá.

Stanoviště
Za nynějších poměrů našich možno vysazovati zlatou parménu všude, hodí se dobře pro zahrady domácí, štěpnice, jakož i pro osazování cest a silnic. Kde tomu půda dovoluje, stále by se měly jí osazovati obecní pozemky, které mají býti rychle využitkovány. Poněvadž půdu nezastíní přílišně, možno po celou dobu mezi stromy půdu zužitkovati některou hospodářskou rostlinou. Pro osazování pastvin se nehodí, poněvadž každé sebe menší poškození na kmenu může míti za následek onemocnění. Vysazuje-Ii se podél silnic a cest, doporučuje se vysazovati tuto odrůdu jen aspoň v poněkud chráněných místech.

Tvar stromu
Pěstuje se v každém tvaru; vysokokmen, polokmen jakož i každý zákrskový tvar jsou stejně úrodny. Aby co nejlépe využitkována byla bez velké námahy, měla by se na velkých plochách pěstovati jako zákrsek keřovitý. Silný vzrůst této jabloně vyžaduje u každého tvaru ozdobného, jako jest palmeta a p., pilného řezu.

Květ
Květ parmény zlaté jest malý, leč proti chladnu a vlhku velmi otužilý, proto je každoročně úrodný. Plodonosné pupeny nasazuje hojně každoročně.

Ovoce
Plod jest prostředně veliký, u zákrsků až veliký, tvaru úhledného, kuželovitého neb i kulovitého, u velkých plodů i kulovitě sploštělého. Menší plody jsou hladké, u větších se táhne po celém plodu několik mírných hran, při čemž bedlivému pozorovateli neujde 4—5hrannost jeho.

Kalich
Kalich jest otevřený, vlnatý, nápadně nazelenalý a jest v široké, mělké prohlubince; obkališí bývá hladké nebo mírně žebírkované.

Stopka
Stopka jest krátká a silná u plodů větších, neb dlouhá a slabá u plodů malých, jest dřevnatá, dobře drží na stromě; trčí v pravidelném, hlubším, rezivém důlku stopečném.

Barva
Slupka jest jemná, po otření velmi lesklá, barvy zlatožluté až i oranžové, plody ze slunce bývají krásně karmínově a krvavě žíhané neb úplně na sluneční straně červené. Našemu vyobrazení bude jistě vytýkáno neobvyklé zbarvení, avšak ve skutečnosti byly za panujícího tepla a sucha v létě 1905 tak nápadně vybarveny. Barva zlaté parmény jest vždy nápadná, takže lze ji z daleka lehce poznati. Skvrnitost neb sem a tam bradavice rezivá se též na slupce někdy objevují.

Dužnina
Dužnina jest bíle-žluto-nazelenalá, chruplavá, tuhá, šťavnatá, chuti sladko navinulé, příjemně okořenělé. Pro tuhost dužniny není parména zlatá u každého oblíbena.

Dozrání a česání
Zraje v říjnu a udrží se až do března. Od února až do konce ztrácí poněkud na jakosti, přece však se doporučuje udržovati tyto plody až do pozdní doby k cíli dobrého zpeněžení. Češe se koncem září; očeše-li se též o týden dříve, tedy nevadne, dozrává dobře a na chuti mnoho nepozbývá. Očesává se jednotlivě, potom se roztřídí, přináší totiž plody nápadně různé velikosti a nutno tedy je přesně po sklizni roztřiďovati. Balení nevyžaduje zvláštního, její tuhá dužnina a pevná slupka ji povznáší na vývozní ovoce I. třídy.

Zužitkování
Parména zlatá se hodí ke všem účelům; jako ovoce stolní, tak i hospodářské, jest velmi cenná. Vyrábí se z ní dobré víno, sušenky i povidla. Na trhu jest jako „zlatá reneta“ velice ceněna; její krásný tvar, barva, vůbec celková velmi ladná úhlednost zajišťuje jí vždy nejlepší odbyt. Kdyby na trhu bylo nabízeno sebe více odrůd, přece jen kupující sáhne nejdříve k zlaté parméně. Doporučovati zlatou zimní parménu ještě zvlášť, myslím, že by bylo zbytečným, neboť jest u našich pěstitelů již tak oblíbena, že o ní netřeba více pochvalných slov šířiti.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Parména zlatá v Říhově knize České ovoce

O původu nyní každému známé a všeobecně oblíbené odrůdy ví se dle všestranných, souhlasných zpráv jen tolik, že byla zaslána Dr. Dielovi z Londýna v roce 1800 pod jménem „King of the Pippins“ (Král semenářů), kteréž jméno však týž upravil na „Winter Goldparmäne“; to bylo obecně s malými odchylkami přijato. Však dočítáme se, že i Francouzové si ji přivlastňují, byla prý již v 13. století v Normandii pod jménem Reine des Reinettes známa. Ale zpráva tato asi vznikla záměnou odrůd, zvláště když i Leroy ve svém díle popisuje pod jménem Reine des Reinettes odrůdu od Parmény zcela odchylnou.

Dle zápisků děkana Rösslera zaslal mu Parménu Dr. Diel v roce 1819. Rössler měl ji v svém soupise pod čís. 358 a dle všeho šířil ji na vše strany, takže dnes není snad místa, kde by Zlaté parmény neznali. Na Chlumecku, v osadách Lužci a Chejšti stály do nedávna veliké, staré, stromy, jichž kmeny měly 40 cm a i více, v průměru a byly plodné a zdravé až do konce, rostly arciť ve výborné půdě. Lid, neznaje pravého jména, pojmenoval je zcela případně „Zlaté renety“.

Před lety vydáno bylo heslo: sázejte všude jen samé Parmény; toto heslo opakovalo se i v Německu, by každý, kdo má místo jen pro jedinou jabloň, zasadil Parménu, následkem čehož sázely se ve velikém počtu v pravém slova smyslu všude, do každé půdy. V krátkosti ukázalo se však, že není Parména přece jen pro každého. V půdách dobrých, živných arciť nebylo pochybeno, tam mělo se jí sázeti ještě více, naproti tomu v půdách hubených a suchých rostly prvá leta také nádherně, však s dostavivší se plodností začaly krněti, přestaly růsti, plody v celých růžencích visící zůstaly jak vlašské ořechy a špičky větví začaly usýchati; tu nepomáhá nic, leč stromy seřezáním zmladiti, hnojiti a opatřili vláhu. Pro takové půdy Parména naprosto není; také půdy těžké, jílovité, s podkladem krutého jílu špatně jí svědčí, stromy bývají záhy rakovinou napadeny. Nejlépe se jim daří v dobrých půdách, s hlubokým podkladem žluté hlíny, neb těmto podobných, jež jsou sice propustny, avšak přece dosti vlhkosti udržují; v nich stromy jen kypí, bujně rostou i při veliké plodnosti, zůstávají zdravé a dosahují vysokého stáří. Daří se velmi dobře i v polohách vysokých a chladnějších, plody tam tolik nečerviví jako v nížinách a jsou i jadrnější. Na místech příliš větrům vystavených trpí jako všechny jiné.

Veškeren na jabloních žijící hmyz, zvláště zavíječ jabloňový, velice po Parménách slídí a právě tento veliké množství plodů zkazí, také mšice obyčejně nejprve se na nich objeví. V mnohém, plísním příznivém roce, velice se tyto rozmáhají a plody velice znešvaří, kdežto jiná léta zůstávají čisty.

K pěstování použíti lze každého způsobu i tvaru. Tvoří nádherné vysokokmeny, které menšími, vysokými korunami ničemu nepřekážejí, obdělávání půdy pod nimi nevadí, tak že do polí se hodí výborně. Na silnice, tam, kde půda vhodná, není lepší odrůdy, roste do výšky a provozu nepřekáží; pro domácí zahrady jest také z nejlepších, ať již se pěstují volně rostoucí neb uměle vedené krsky a šlechtěna-li na duzenech neb jánčatech, přizpůsobí se hravě každému i nejmenšímu tvaru, aniž při řezu obtíže činila.

Ve školkách rostou stromky velice bujně, kolmo do výšky, obrůstají hojně krátkými větvičkami, tak že zkracování kmene jest zbytečno a jen v hubené půdě nutno, později rozvětvují se krásně jehlancovitě vzhůru a větve obrůstají velice hojně větvemi plodonosnými; během let stává se koruna více kulovitou a některé větve se pod tíhou plodů rozklesávají. Ploditi začínají hned po vysazení, jest však lépe, přiměřeným řezem plodnost oddáliti. Plodí velice hojně, někdy až přespříliš, takže plody drobnější zůstanou, druhým rokem méně, některý rok však zřídka, úplně úhoří.

Letorosty narůstají dlouhé a silné, později slabší, nejvíce rovné aneb se zcela málo křiví, pod oky zřetelně, však mírně se prohýbají a černavá plsť je větším dílem řídce, ke konci hustě pokrývá, po otření se dosti lesknou, mají barvu tmavě hnědou a spodní část pokrývá většinou velice jemný, hustý stříbřitý závoj; silnější žlutavé tečky rozptylují se jednotlivě daleko od sebe. Pěkně vyvinutá, červenavá a šedě plstnatá oka přiléhají, následují hustě za sebou a jsou na patkách o něco vyšších, zcela krátce prohnutých, širokých, s mohutnějšími, krátkými žebérky.

Polovelká, vejčitě kuželovitá květní poupata mají šupiny červenavé a částečně šedě plstnaté. (Viz obraz.)

Listy skvějí se bujnou, tmavou, zelenou barvou a mají spodní stranu hojně chloupkovanou, na letorostech jsou největší, as 85 mm dlouhé, 60 mm široké, vejčité, do špičky krátce zúžené, jedna strana bývá mohutněji vyvinuta, mají kraje pěkně pilovitě, tupě dvojmo zoubkované a řapíky 15—20 mm dlouhé, chloupkované, s kopinatými, malými palisty; příplodní bývají delší, užší, mají kraje ostřeji zoubkované a o něco delší řapíky.

Stromy vykvétají 5.—6. den jabloňového květu a jasně růžová poupata dodávají jim sličného červenavého vzhledu. Jednotlivé, 40—47 mm široké, bílé a pěkně růžové květy sestaveny jsou řídce z plátků rozložených a vejčitých. Jsou vůči jarním nepohodám a lehčím mrazům velmi otužilé. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz zhotoven byl dle plodů s vysokých, v okresní školce Chlumecké rostoucích stromů a znázorňuje tvar a barvu plodu dokonale. Velikost plodů se velice různí a na témže stromě dospívají plody zcela malé sotva 50 g vážící, až po dokonale vyvinuté a 170—190 g těžké, tak že váhu 150—160 g lze považovati za průměrnou. Na krscích bývají větší, váží 200 g a i více. Tvar mění se jen potud, že některé jsou více stlačeně kulovité a poměr výšky k šířce jeví se as 55x65, mnohé zdánlivě vysoké a krátce kuželovité v poměru 60x65 zřídka kdy rovná se výška šířce.

Zelenavé a přihnědlé, krátce chloupkované kalíšky bývají otevřené nebo jen polootevřené, sestaveny z úštů užších, které se u spodu sotva dotýkají, krátce se vztyčují, mají suché špičky hned převislé a vězí v jamkách, dle tvaru temene, užších neb širších, polohlubokých, často jako vykroužených, také i jemně záhybovatých; kulatost malých plodů bývá pravidelná, velkých plodů zcela ploše zhranatělá.

Dřevnaté, slabší, zelenavé a přirezavělé stopky jsou as tak dlouhé, že jamky málo přesahují, plody malé mají je delší a vězí v jamkách méně širokých a hlubokých, vždy zelených a jemně paprskovitě porezavělých; stopka bývá mnohdy hrbolem na stranu přimáčknuta.

Jemná, hladká slupka se leskne, má se stromu barvu zelenavě žlutou, která později až do zlatova sežloutne; sluncem ožehlá strana bývá někdy méně, mnohdy hojně krásně, ač nenápadně karmínově, krátce i dlouze pruhována a mezi pruhy nastříkána, pruhy rozptylují se natečkovaně i na stranu zastíněnou. Zcela jemné, tmavší tečky se rozptylují; některé plody bývají postříknuty sem tam jemnou, dílem i hrubší rzí, také rzivá bradavice neb vyvstalý rzivý pruh se najde.

Bělavě zažloutlá dužnina bývá velmi jemná, hustá, zprvu chruplavá, později měkká, hojně šťavnatá a má chuť ušlechtile renetovou, navinule sladkou, libě okořeněnou a velmi dobrou.

Podkališí bývá nálevkovité, mnohdy kuželovité a zcela krátké, od něho se táhnou zažloutlá, jaderník obklopující vlákna; jaderník má osu dutou a pouzdra po stěnách natrhaná otvírají se do ní užší neb širší štěrbinou. Každé pouzdro chová obyčejně dvě prostředně velká, pěkně vyvinutá hnědá jádra.

Snese zcela dobře časné otrhání, aniž vadne, není však tak chutné jako plody začátkem října a i déle dle počasí trhané. Opatrně se uloží, načež v polou, také i koncem listopadu k jídlu dospívá. Na loži drží se výborně až do konce března, ale pak tratí šťávu. Jest výborné k snědku, stolu okrasou, na trhu z nejhledanějších a v obchodě velice oblíbeno. Dopravu snáší výborně a pomačkaná místa obyčejně zasýchají, aniž se kazí. Z drobných plodů dá se připraviti výborný nápoj.

Bláha uvádí, že i v trojské suché půdě hojně, ač drobné plody plodilo, tak že je bylo nutno protrhávati a dle možnosti zalévati.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Parména zlatá zimní čís. 230.

Popisy: Thomayer České Ovoce čís. 28 Parména zimní zlatá. Moravské Ovoce čís. 19 též tak, Pixa Klíč Štěpařský str. 156 Anglická zimní parména, Handbuch der Obstkunde čís. 67, E. Deut. Apfelsorten čís. 522 Winter-Gold-Parmäne, Deut. Obstsorten Goldparmäne, Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 38 Winter-Goldparmäne, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 322 Pearmain Dorée, Jankowski Sad i ogród owocowy str. 356 Królowa renet.

Z vedlejších jmén jsou známa: Zlatá reneta, Prásomila auraria, Parména zlatá zimowa, Zimska zlata parména, Zimnij zolotoj parmén, Englische Winter-Gold-Parmaene, English Winter Gold Pearmain, Gold Parmaene, Golden Winter Pearmain, Hampshire Yellow, Herzogs Reinette, Jone’s Southampton Pippin, King of the Pippins, Pearmain Dorée d’Hiver, Piké’s Pearmain, Princé’s Pippin, Queen of the Pippins, Reine des Reinettes, Reinette de Friesland Hâtive, R. Siavée, Seek-No-Further, Ventmuss Ellicott, Vermilion Rayé.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Parména zlatá v Thomayerově knize České ovoce

ůvod. Veškeří němečtí spisovatelé tvrdí, že obdrželi toto jablko z Anglie. Diel doznává, že je obdržel z Londýna s poznámkou: jako „nejlepší" všech jablek. Ale Angličané sami jmenovali je King of the Pippins aneb Hampshire yellow, kdežto u Francouzů jest známo pod jménem Reine des reinettes, ale také pod jménem anglickým. Do Evropy přišlo v roce 1800 od Loddegene z Londýna, který je byl zaslal Dielovi. Lze tedy se vší určitostí tvrditi, že jest Parména zimní zlatá anglického původu. U nás v Čechách jest též všeobecně rozšířena, a má pověst' jednoho z nejlepších jablek. Naše originály, které jsme zobraziti dali, zaslali nám Maruška z Konárovic, Štěpánek z Tvoršovic, Pehts z Doxan, Tichý z Štiřími a jiní. Parména zlatá zimní upomíná nejvíce na R. Orleanskou, dá se však snadno od ní rozeznati, aniž by bylo třeba ochutnati dužniny obou, které se již barvou nápadně liší. Parména má pravidelnější tvar a jest vyšší. Charakteristickou jest též prohlubina kalichu, která jest při r. orleanské velmi široká a pánvovitá. Parména zlatá zimní pěstuje se též všeobecně v Evropě, zejména ve Würtembersku.

Literatura a synonyma. Tím, že jablko to prostřednictvím Dielovým po Evropě rozšířeno bylo, nedostalo se mu tolik různých jmen, jako jiným jablkům. Latinsky Prasomila auraria. Z české literatury jmenujeme Burk. Jabloň str. 63, kde jest uveden v Čechách ustálený název Parmice zimní zlatá. Náš lid utvořil si k názvu Parména češtější východ a jmenuje ji Parmice, co však není správné, aniž přeměny té třeba bylo, protože se slovo Parména v češtině dosti lehce vyslovuje a proto také podrželi jsme původní název pro zlaté renety t. j. parména, který ve všech jiných jazycích podržen byl. Diel X., str. 174. Englische Wintergoldparmäne. König der Peppings. Golden Winter-Parmain. King of the Pippins. Christ 1817, str. 438, č. 135. Die Winterparmaine, Peppin-Parmain d'Angleterre a uvádí ještě následující synonyma: Peppin Parmain d'hiver, The Herefordshire Parmain, Engelse Parmain Peppin grauwe of blanke, Pepping van der Laan, Zeuwsche Pepping, Peremenes, (Peremenes pep. musqué, (snad mylně) Liegel 1842, str. 37, čís. 249 při Englische rothe Winterparmaine uvádí příznaky, které jsou totožny s Parménou zlatou zimní, ač Dittrich uvádí na str. 61, že jest to však rozdílný druh. Dle toho nebyl to pravý druh, který Liegel popisoval. Dittrich 1841, str. 61, č. 97. Die Winterparmäne. Drue Pearmain d'Angleterre, Old Parmain. Knoop pom. str. 26. tab. XI. Manger str. 72, Hort. Soc. Cat. čís. 890, London Encykl. str. 888, č. 35, Oldenglish Pearmain. Aehrenthal str. 27. Tab. V. Englische Wintergoldparmaene. Bivort album 159. Reine des Reinettes. Dochnahl str. 207, č. 856. Engl. Wintergoldparmäne a uvádí ještě řadu synonym, jako: Goldrenette, Kronrenette, grosser englischer a gold Borsdorfer, Pfaffenapfel a v Cat. Lond. nalezl Dochnahl Hampshire yellow golden Pippin, Jones Southampton Pepping, v. Holland, Durand Cat. st. 142. mimo Reine d. reinettes. Golden Winter Parmain. Pearmain doré d'hiver, Queen of the Pippin, Reinette de la Couronne. Mas. Ver. č. II. Luk. Hb. d. Obst. I. str. 165, č. 67. Lauche. D. P. č. 21. a Stoll. oester.-ung. P. Winter Goldparmäne. Stoll podal dva plody na různých místech se stejnými popisy. Podal však opravu na příslušném místě.

Tvar. Za příznivých poměrů bývá parména zlatá zimní 75 až 80 milimetrů široká a as 70 milimetrů vysoká. Jest tvaru kulatého a nejširší místo nalézá se ve středu plodu. Při stopce jest poněkud plochá a ku kalichu se zúžuje. Pozorujeme-li jablko u kalichu, spatřujeme nepatrné vyvýšeniny.

Kalich jest přiměřeně veliký, otevřený a na spodu nazelenalý. Lístky jsou na konci přehnuté. Prohlubina kalichu jest dosti veliká a zúžuje se nálevkovitě ku kalichu.

Sťopka jest dlouha, tenká a dřevnatá a sedí v pravidelné, ku stopce zúžené a dosti hluboké prohlubině, která bývá zevně skvrnitá a jemně rzí tečkovaná.

Slupka jest velmi jemná a lesklá, a při uzrání zlatožlutá, až oranžová. Na sluneční straně červená a znatelně pruhovaná. Plody, kterých jsme k malování použili, vyrostly na úplném výsluní. Plody, na něž slunce méně působilo, nemívají červeň tak živou a pruhy tak znatelné. Tečky jsou jemné a po plodu rozptýlené. Rzivé tečky vyskytují se velmi zřídka.

Dužnina jest bílá a poněkud žlutozelená. Tím liší se patrně od orleanské r., jejíž dužnina do chromověžluté barvy přechází. Chuti jest jadrné, velmi příjemné a aromatické, sladká a hojně šťavnatá.

Jaderník jest bezosý, pouzdra jsou malá, avšak dosti prostorná. Jádra jsou malá a zašpičatělá. Roura kalichová jest patrná, jehlancovitá a nepříliš veliká.

Uzrává v listopadu a vydrží přes celou zimu, aniž by uvadla. Jest to velmi hledané stolní i trhové jablko, jedno z nejlepších.

Strom spokojí se skoro s každou půdou, daří se v těžké i písčité půdě a jest trvanlivý. V zimě roku 1879-80 pomrzly stromy parménové vedle mnohých jiných. Proto předc doporučuje se k všeobecnému vysazování v první řadě. Strom tvoří vysokou kulovitou korunu a roste zejména na počátku velmi bujně. Jest velmi úrodný a rodí hned v mládí, zvláště je-li šlechtěn na zvolna rostoucí podložky, na př. na svatojánče.

Letorosty jsou silné, plstí obrostlé a hnědě tečkované. Dřevná poupata jsou krátká a přiléhající. Listy jsou malé neb prostředně veliké a mají palístky.

Květy jsou malé a rozvíjejí se pozdě; nejsou proto na mrazy choulostivé.

Parména zlatá zimní hodí se do stromořadí i do ovocných zahrad a neměla by nikde chyběti.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Parména zlatá v knize Deutsche Pomologie (č. 21)

Původ a výskyt: Toto jablko, které je v Německu asi nejrozšířenější, pochází z Anglie, kde ho koncem minulého století rozšířil majitel stromové školky Kirke v Bromptonu u Londýna. Diel jej obdržel od Loddigese v Londýně v roce 1800. Na prvním setkání německých pomologů a ovocnářů v Naumburgu v roce 1853, svolaném Spolkem pro podporu zahradnictví v Berlíně, byl doporučen k obecnému pěstování a od té doby se ještě více rozšířil a vysazoval. Osmé valné shromáždění v Postupimi v roce 1877 ho doporučilo pro pěstování pyramid a také pro horizontální kordony.

Stromu se daří ve všech polohách a vyznačuje se krásným vzrůstem a vysokou plodností; proto nelze jeho výsadbu dostatečně doporučit; pokud můžete zasadit pouze jeden strom, vyberte si tento!

Literatura a synonyma:
1. Winter-Goldparmäne (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde, No. 67 S. 165).
2. Englische WinterGoldparmäne (Diel, Kernobstsorten, 1809, X. S. 174).
3. Hampshire yellow (Lindley, Guide to the orchard and kitchen garden, 1831, p. 31 No. 57).
4. Jones Southampton Pippin (Alexander Bivort, Annales de pomologie belge et étrangere, 1858, t. VI. p. II).
5. Reine des Reinettes (Alexander Bivort, Annales de pomologie belge et étrangere, 1858, t. VI. p. II).
6. King of the Pippins (Downing, the fruits and the fruit trees of America, 1860 p. 216).
7. Pearmain dorée d'hiver (M. Mas, le Verger No. 10 S. 23).
8. Winter-Goldparmäne (Niederländischer Obstgarten, Fig. 1, Taf. I.).

Plod: středně velký, asi 75 mm široké, 65 mm vysoký, většinou kulovitý, často plochý plod; Břicho sedí trochu pod středem, zplošťuje se kolem stopky a stává se poněkud špičatým směrem ke kalichu.

Kalich: velký, zcela otevřený; Lístky zelené, vlnité, dosti široké a dlouhé, vzpřímené se špičkou zahnutou ven; Kališní prohlubeň široká, středně hluboká, obklopená několika záhyby, které u některých plodů přesahují přes okraj.

Stopka: dřevnatá, středně silná, 10-20 mm dlouhá, hnědozelená, vlnitá; Prohlubina stopky dosti hluboká, úzká, většinou jemně rezavá.

Slupka: hladká, lesklá, od stromu zelenožlutá, při skladovací zralosti zlatožlutá, na slunné straně často oranžová, načervenalá a karmínově pruhovaná, vzácně jemně rezavá; Tečky v pořádku, rozsypané. Zřídka stopy rzi. Plody nevadnou a velmi málo voní.

Dužnina: žlutavě bílá, velmi jemná, křupavá, šťavnatá, zvláštní, kořenité chuti.

Jaderník: osově duté, pouzdra malá, obsahující dobře vyvinutá, zaobleně oválná, krátce špičatá semena. Část dužniny ohraničená cévními svazky je cibulovitá, směrem ke stopce široce srdčitá, směrem ke kalichu se mírně zužuje. Kališní trubice široká, otevřená, kuželovitá; Vlákna vznikající uprostřed.

Zralost a použití: ke skladování je připravena koncem října a vydrží až do března. Velmi vynikající stolní a komerční jablko, které lze použít i k moštování a sušení.

Charakteristika stromu: roste bujně, tvoří velmi krásné, vysoké koruny a dobré pyramidy, je raný a neobyčejně plodný, kvete pozdě a není citlivý na nevlídné počasí. Daří se mu stejně dobře v těžké hlinité půdě i v lehké písčité půdě a doporučuje se pro výsadbu kolem silnic a venkovských cest v mírných oblastech.

Dřevní výhony jsou silné, vlnité, tečkované, červenohnědé, četné; ovocné pupeny velké, vlnité; dřevní pupeny krátké, vlněné, přiléhavé; Středně velké listy, vejčitě kopinaté, svrchu lesklé, vespod poněkud plstnaté, hluboce zubaté, řapík krátký, silný; Palisty lineární, dlouhé.

U zakrslých kmenů se plodová oka obvykle tvoří na postranních výhonech ve druhém roce; za teplého, suchého počasí a zvláště když se v srpnu často v prvním roce používá hnojivo bohaté na potaš, nejlépe popel a kravský trus rozpuštěný ve vodě. Postranní bylinné výhonky se seřezávají v květnu a koncem září se větev seřízne na 3–4 oka.

Parména zlatá v knize Deutsche Pomologie (č. 42)

Původ a výskyt: Je pravděpodobně belgického původu; Diel ji obdržel z Bruselu jako Reinette rousse a z Holandska jako Kron Renet. V Německu je stále málo rozšířena a vyskytuje se pouze v jednotlivých sbírkách. K obecné výsadbě byla v Trevíru v roce 1874 doporučena 7. schůzí německých pomologů.

Literatura a synonyma:
1. Kronen-Reinette (Diel, Kernobstsorten, 1802, V. 147);
2. Röthliche Reinette (Diel, 1807, IX. S, 112);
3. Reine des Reinettes (André Leroy, Dictionnaire de pomologie, No. 364);
4. Röthliche Reinette (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde, No. 148.

Plod: středně velké, asi 75 mm široké, 65 mm vysoké, obvykle zaoblené nebo kulaté kuželovité, často ploché jablko; břicho sedí pod středem, zplošťuje se kolem stopky a je poněkud špičatější za kalichem.

Kalich: uzavřený nebo polootevřený; letáky střední délky, vlnité, špičaté, zelenohnědé; Kališní prohlubeň středně hluboká, nepříliš široká, obklopená několika záhyby, které často jdou přes okraj a vypadají jako ploché vyvýšení.

Stopka: středně dlouhá, dřevnatá, hnědá, silná; Prohlubeň stopky poměrně hluboká, odpovídajícím způsobem široká, pokrytá sálavou rzí.

Slupka: jemná, hladká, ale často trochu drsná kvůli rzivým skvrnám, žlutavě zelená ze stromu, ve zralosti při skladování jasně žlutá, na slunečné straně matné karmínově červené pruhy a skvrny; dosti zastíněné plody jsou obvykle bez jakéhokoli zarudnutí; tečky četné, často obklopené nazelenalými; Rez je zřídka nalezena; Vůně velmi znatelná.

Dužnina: žlutavě bílá, jemnobuněčná, šťavnatá, dosti pevná, s ušlechtilou, zvláštně kořeněnou, málo pocukrovanou čistou chutí.

Jaderník: dutá osa; Přihrádky prostorné, málo otevřené, roztrhané, obsahující kulatě oválná, dlouze špičatá, často špatně tvarovaná semena; část dužniny ohraničená cévními svazky je cibulovitá, ke kalichu se štíhle zužuje, ke stopce zaoblená; kališní trubice kuželovitá; Vlákna vznikající uprostřed.

Zralost a použití: stejně dobré pro stůl i hospodářství; skladová zralost od listopadu a vydrží do března.

Charakteristika stromu: v mládí se vyznačuje silným růstem, tvoří širokou kulovitou korunu, je velmi plodný, dobře se mu daří v každé půdě a není choulostivý.

Letorosty jsou silné, dlouhé, hnědočervené, četně tečkované, vlnité; květní pupeny vejčité, hnědé, vlnité; dřevní pupeny tupě špičaté, těsně přiléhající; Listy velké, zaoblené, s odstávající špičkou nebo vejčitě kopinaté, ostře zubaté, tmavě zelené, zespodu šedozelené, vlnité; stonky střední délky, silné; Palisty lineární, krátké, odstávající.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Parména zlatá osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.