Jabloň Peasgoodovo

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Peasgoodovo

Peasgoodovo (Peasgood) v Říhově knize České ovoce

Peasgood - vyslov „Písgud“
Domovem novějšího tohoto jablka, které jest z největších, jest Anglie; bližší zprávy o původu však se rozcházejí. Jedni tvrdí, že vypěstoval je M. Peasgood ve Stamfordu, druzí píší, že pochází z Peasgoodu u Stamfordu. Londýnská zahradnická společnost poctila je v roce 1872 cenou, načež bylo odevzdáno veřejnosti pod jménem Peasgood’s Nonsuch. Jako všechna veliká jablka získalo sobě rázem všeobecnou oblibu, k čemuž ještě německé jméno Peasgooďs Goldrenette nemálo přispělo. Také i u nás našlo hojně ctitelů a rozšířeno jest již hojně, i ve venkovských zahradách. Německé jméno Peasgooďs Goldrenette nebylo správně voleno, má jen tvar, zvláště Blenheimské renetě velice podobný, však vnitřní hodnotou nelze ho mezi renety a to zvláště ne mezi renety zlaté čítati, a bylo zcela správné, že bylo jméno na Peasgooďs Sondergleichen změněno.

V půdě sobě nijak nevybírá, jen když není příliš chudá a suchá. Největší, často až velmi veliké plody vyvíjejí se arciť v půdách na živiny bohatých a vláhy nepostrádajících, avšak plody tyto rády pod slupkou křenčí, více na stromech hnijí a nevydrží tak dlouho jako plody, které vzrostly v půdě obyčejné, nedosáhnou sice nikdy oné velikosti, jsou však zato jadrnější, nehnijí tolik a vydrží mnohem déle. Ale polohu nutno vždy voliti před větry chráněnou, třeba byla i vysoko položena, jinak nadělají větry veliké škody. Z téže příčiny nelze raditi k sázení stromů vysokých, a kdo je přece míti chce, nechť sází jen tam, kde vítr jim škoditi nemůže. Lépe jest sázeti stromy nízké, volnému vzrůstu ponechané, na nichž se řeže jen nejnutnější. Také i tvarům uměle vedeným se přizpůsobuje, musí však býti šlechtěno na jánčatech; na duzenách roste příliš bujně, velice těžko přizpůsobuje se tvarům malým a zřídka kdy pak uspokojí.

Ve školkách rostou stromky velice bujně a jsou po červenavé kůře lehko znatelny a nezmrzají. V libovolné výšce seříznuty, rozvětvují se rychle v korunu zprvu vysokou, později rozloženou, řídkou, jejíž větve málo postranních větévek vyvíjejí, větve pak pod tíhou plodů často i visí. Roditi začínají, jsou-li na dobrých podložkách šlechtěny, dosti brzo, často již 3.—4. rokem, na pláňatech později, až když poněkud odrostou, plodí pak obyčejně ob rok velmi hojně a že plody jsou vesměs stejně veliké, skýtají plody obalené stromy nádherný vzhled, který každého k dalšímu sázení svádí. Chorobám a plísním nepodléhají, jsou vždy úplně čisty. Letorosty narůstají zprvu velmi dlouhé a silné, později kratší, ke konci jen málo slábnou, mírně se křiví, pod oky velice málo se prohýbají a velice jemná, červenavě šedá plsť je řídce místy pokrývá; po otření této se lesknou, mají barvu tmavě červenavě hnědou a na stinné straně zelenavě nahnědlou. Drobné, jemně vyvstalé tečky rozptylují se četně, však nenápadně. Pěkně vyvinutá, jak dlouhá, tak široká oka až na špičku, která nepatrně odstává, přiléhají, tmavě šedá plsť je pokrývá a jsou na patkách do výše ok vydutých, krátce klínovitých, širokých, s třemi mohutnějšími žebérky, z nichž postranní jsou delší. Poměrně malá, kuželovitá květní poupata mají šupiny nahnědlé a po špičkách bělavou plstí pokryté. (Viz obraz.)

Největší listy bývají as 110 mm dlouhé, 70 mm široké, jsou tvaru vejčitého neb přiokrouhlého s krátkou, mnohdy křivou špičkou, kraj mají tupě, pilovitě, nestejně dvojmo vroubkovaný; řapíky 20—25 mm dlouhé, chloupkované a malými, při bujném vzrůstu i velkými, kopinatými palisty opatřené. Vesměs jsou listy tupé jako kožené, tmavě zelené a vždy plísně prosty; na větévkách plodonosných bývají delší, po krajích drobněji zoubkovány a mají delší řapíky.

Stromy vykvétají dosti pozdě, 6.—7. den jabloňového květu, nekvetou nikdy přílišně a málokdy zmrzají. Jednotlivé, až 56 mm široké, bílé a zcela jemně růžově stíněné květy sestaveny jsou z plátků člunkovitých tak, že se tyto vzájemně dosahují. (Viz obraz.)

Připojený barevný obraz, dle plodů z okresní školky Chlumecké zhotovený, znázorňuje velikost a tvar plodů se stromu vysokého; plody ty vážily 230 a 365 g, s krsků bývají mnohem Větší a jsou příklady, že vypěstovány byly plody až 850 g těžké, to jsou však již výjimky, obyčejně nepřekročí 500 g váhy. Vesměs jsou zploštělé, takže poměr výšky k šířce jeví se as 90 x 110 mm a jen malé plochy bývají o málo vyšší.

Široce otevřené, zelené, u spodu chloupkované kalíšky podobají se velice kalíškům Blenheimské renety, jsou sestaveny z úštů krátkých, užších, které u spodu mezi sebou mezery nechávají, vztyčují se, přischlé špičky krátce ven převislé mají a vězí v jamkách širokých, méně hlubokých, někdy jako vykroužených, jindy nerovných; kulatost plodů v bocích bývá úplná, mnohdy jen zcela mírně porušena.

Plody velké mívají stopky zcela krátké, zřídka úrovně jamky dosahující, menší plody pak tak dlouhé, že až o 10 mm z jamek vyčnívají, jsou vesměs dřevnaté, čím kratší, tím silnější, zelené, dílem zahnědlé, chloupkované a vězí v jamkách hlubokých a širokých, po kraji nerovných, zelenavých a jemně paprskovitě porezavělých.

Něžná, hladká, méně kluzká slupka málo se leskne, dá se s úplně zralých plodů stáhnouti a má barvu žlutavě zelenavou, později poněkud zežloutne, přece však zeleně prokvétá. Většina plodů má slunečnou stranu pěkně temně červeně řídce pruhovanou a mezi pruhy bleději červeně nastříkanou; červeň ta rozptyluje se pruhovitě i tečkovitě často daleko na stranu zastíněnou; mnohé plody mají pruhy jen jako naznačené a mdlé. S krsků bývají plody o něco žlutší, živěji a hojněji pruhovány, než jak obraz znázorňuje. Bělavě rzivé tečky, tvaru hvězdiček, rozptylují se řídce a jen v červeni více vynikají; v obkališí stříknuta bývá jemná, droboučká rez, na některých plodech vyskytnou se i větší, ploché bradavice s celistvým krajem. Bílá, do žlutava se měnící, jemná, měkká a kyprá dužnina obsahuje hojně šťávy a má chuť dobrou, libě vonnou a sladce navinulou. Mnohdy bývá dužnina velice jemně krupičnatá. Nálevkovité podkališí mívá delší, širší neb užší rourku, od níž se táhnou žlutavá, jaderník obklopující vlákna; jaderník má velkou, dutou osu, do které se po stěnách napříč natrhaná pouzdra užší neb širší štěrbinou otvírají; každé pouzdro obsahuje po 1—2 menších, hnědých jádrech. (Viz obraz.)

Nemá se dříve česati, až kolem sv. Václava, brzo otrhané plody lehce vadnou a zůstanou zelené. Česání musí se díti velmi opatrně, poněvadž od každého silnějšího smáčknutí se kazí. Pak poněkud zežloutnou a dospějí k jídlu v polou října, dle počasí i o něco dříve; zrají pak nenáhle a vydrží při dobré chuti do konce listopadu, jednotlivě i do konce prosince, ale nejsou pak již chutné. Jest dobré k snědku a na stole velikou ozdobou, v kuchyni dá se všelijak spotřebovati a na trhu nalézá pro svoji velikost rychlého odbytu. K zasílání musí se velice opatrně baliti, jinak přijde na místo příliš neúhledné.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji pěstují je pod jménem Peasgoodovo čís. 539.

Popisy lze nalézti: Listy Pomologické 1897 str. 48 „Peasgood neporovnatelné“, Handbuch der Obstkunde čís. 791 Goldreinette von Peasgood, E. Deut. Apfelsorten čís. 507 Gold-Reinette von Peasgood, Deut. Obstsorten Peasgood’s Goldrenette, Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 28 Goldrenette von Peasgood, Pomologische Monatshefte 1897 str. 1 Gold-Reinette von Peasgood, Jankowski Sad i ogród owocowy str. 358 Niezrównane Pisguda.

Z vedlejších jmen jsou známa: Peasgoodské, Peasgooda, Pisgudské, Renet zolotoy Pisgud, Non Such, Peasgooďs Nonsuch, Peasgood’s Sondergleichen, Reinette dorée de Peasgood, Sanspareille de Peasgood, Sans-Pareilie de Peasgood.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Peasgoodovo osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.