Jabloň Princ Albert

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Princ Albert

Princ Albert v Říhově knize České ovoce

Není tomu dávno, as v letech osmdesátých minulého století, co zavedeno bylo z Anglie nové jablko, o kterémž v roce 1883 zahradnický časopis Gardeners Chronicle napsal, že jest to nejlepší odrůda k pěstování ve velkém množství. Doporučení toto se sice úplně osvědčilo, leč jest výrok ten doplniti as takto: jest to nejlepší jablko k pěstování ve velkém pro toho, kdo chce kliditi spousty velikých, dosti pěkně zbarvených, tvrdých, zimních jablek, nehledě k jich vnitřní hodnotě! Koncem roku 1914 byla v německých zahradnických listech nadhozena otázka, jmenovati tři odrůdy jablek, které slibují nejlepší budoucnost. A hle, mnoho hlasů navrhuje i toto jablko, arciť neschází k tomu poznámek a žehrá se zvláště na jeho podřízenou chuť a jeho zelenou barvu, k čemuž jiný dodává, že pěkně zbarvený „Princ Albert“ musí se teprve vypěstovati. Není to však, aspoň u nás, se zelenou barvou tak zlé. Některý rok, na př. 1912 a 1914. jsou plody tak skvěle, žlutě a červeně pruhovaně zbarveny, že nelze přáti si sličnějšího jablka, kdežto jiný rok a za stejných poměrů zůstanou zelené „jako rosička“ až do pozdního jara.

Podepsanému podařilo se vypěstovati z jader Prince Alberta odrůdu, která se v ničem jiném od původní neliší, než že jest každým rokem stkvěle zbarvena. Osvědčila se a zkoušky konají se s ní i na místě jiném; bylo tedy výše uvedenému přání vyhověno.

Na Chlumecku pěstuje se již od roku 1884 a stromy tehdy sázené, ač rostou v půdě chatrné, již hodně zmohutněly, plodí téměř každý rok, čímž samy sebe doporučují a hojně se rozšiřují. Napoprvé jest každý zklamán, sklidí sice hojně velikých jablek, však přijdou Vánoce a jablka nejsou téměř k jídlu, teprve v únoru—březnu nabývají dobré chuti a občerstvují. Některý rok připraví jiné zklamání. V domnění, že dospějí až pozdě v zimě, nevěnuje se jim potřebné pozornosti, zatím dospějí již v druhé polovici listopadu a než se to zpozoruje, mnoho se jich zkazí.

V půdě daří se každé, v které jen jabloň dařiti se může, vyjma krutý jíl, v kterémž, pokud známo, pokusy se posud neděly. Místo jest také každé dobré, chráněné neb otevřené, plodí pod listím a vítr jim neškodí nic více než jiným; daří se i vysoko v podhořích a nezmrzá ani ve dřevě, ani v době květu, plísněmi vůbec netrpí a dle zpráv z obvodu krvavou mšicí zamořeného jest prý poslední, kterého si mšice povšimne, také i jiný hmyz ho nevyhledává. Vysoké stromy hodí se výborně do polních i domácích sadů, kdež, poněvadž koruna jeho nebývá příliš veliká, spodním plodinám tak neškodí. K výchově krsků, zvláště volnému vzrůstu ponechaných, taktéž se výborně hodí a přizpů sobí se zcela lehce i tvarům uměle vedeným, k čemuž se má stromků na duzenech použíti.

Ve školkách roste sice velmi zdravě a bujně, křiví se však a jest lépe šlechtiti je v libovolné výšce na jiné, zdravé, silné kmeny. Rozvětvuje se později krátce, velmi hojně, v korunu as tak velkou jako Parména, zmatenou, střední větve směřují vzhůru, postranní se rozkládají, až i sklánějí, větve obrůstají velice hojně krátkými, plodonosnými, baňatými poupaty zakončenými větévkami. Ploditi začínají i při nejbujnějším vzrůstu hned ve školce a stromky na jánčatech neb duzenech šlechtěné skýtají často již druhým rokem plody; plodí ob rok velice hojně, ale že plody většinou pod listím ukryty jsou, jest na nich z povzdálečí málo co viděti, mezi tím plodí méně, vždy však něco.

Letorosty narůstají dlouhé a silné, později kratší a bývají většinou silněji zakončeny, mírně se křiví, pod oky zřetelně prohýbají a černavá plsť pokrývá je od špiček hojně, ke spodu o něco méně, po otření se málo lesknou, vypadají jako velice jemně svraskalé a vyvstalé tečky je jemně zdrsňují; barvu mají nahnědlou, na slunečné straně tmavší, ve stínu zelenavě nahnědlou a větší část povrchu pokrývá jemný, řídký, stříbřitý závoj. Jemné, vyvstalé, žlutavé tečky rozptylují se velice hustě.

Velká, dlouhá, jednotlivě krátká oka přiléhají, šedá plsť je pokrývá a jsou na patkách oka převyšujících, širokých, krátce klínovitých, s mohutnými žebérky, z nichž prostřední hluboko se táhne a letorosty mírně hranatí. Mnohá oka, zvláště ke konci letorostů, mění se v květní poupata. Velikých, baňatých květních poupat, šedou, jako aksamitovou plstí pokrytých, vyvinuje se na krátkých větévkách veliké množství. (Viz obraz.)

Tmavě zelené, zdánlivě hrubé, vespod lehce vlnaté listy bývají as 110 mm dlouhé a 75 mm široké, tvaru vejčitého, mají zcela malou nastavenou špičku, kraje hrubě a nestejně, dvojmo pilovitě zubaté a řapíky 25—35 mm dlouhé se šídlovitými palisty. Ke koncům letorostů jsou listy menší, na větvičkách plodonosných bývají však až 140 mm dlouhé, sotva 70 mm široké, eliptické a mají až 50 mm dlouhé řapíky.

Stromy vykvétají hned v 1.—2. den jabloňového květu, kvetou vždy velmi hojně a krásně karmínové růžová poupata dodávají jim v rozpuku vzhledu mdle červenavého. Jednotlivé, 45—55 mm široké, bílé a pěkně růžově stíněné květy jsou z užších plátků řídce sestaveny. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz, dle plodů s vysokých stromů v okresní školce Chlumecké rostoucích, zhotovený, znázorňuje jich pravidelnou velikost i tvar. Některé plody bývají o něco menší, také zase i větší, tak že váha kolísá mezi 200—280 g. Přibližný poměr výšky k šířce jeví se as 75x85, ale také až 75x90; mnohé plody jsou k temeni více než ke stopce zúženy, jiné jsou více stlačeně kulovité a mají témě širší. Jedna strana bývá vždy o něco nižší.

Poměrně malé, pootevřené, zelené, i s okolím vlnaté kalíšky sestaveny jsou z útlých úštů, které se dole k sobě tísní, někdy i sotva k sobě dosahují, vztyčují se, proti sobě se kloní, přischlé špičky ven převislé mají a vězí v jamkách dle tvaru temene buď užších a hlubších, také i širších, méně hlubokých a zcela mírně žebérkatých; vzniklá zde žebra kraje jamek nestejně mírně hrbolí, přes celý plod zcela ploše se táhnou a kulatost jeho mírně porušují.

Největší plody mají stopky silnější a zcela krátké, jiné mají je o něco delší, že as úrovně jamek dosahují a jen u plodů malých o něco přečnívají, vždy jsou dřevnaté, zelenavé, rezavé a vězí v jamkách hlubokých, dosti širokých, zelených a jemně porezavělých; rez ta jen krátce se rozptyluje.

Na stromech lehce ojíněná, jemná, hladká až kluzká slupka se leskne a má barvu zpravidla skvěle slámově žlutou. Slunečná strana bývá někdy jen zcela málo, jindy více, mnohdy i velmi hojně krásně žíhaně karmínově červená, bledší, dlouhé pruhy ji velmi pestří a rozptylují se žíhaně až na stranu zastíněnou. Zahnědlé, dosti silné, bělavě vroubené tečky rozptylují se řídce, zvláště v červeném podkladě vynikají a mění se ke kalichu v bělavé pihy. Sem tam vyskytuje se i plochá, rzivá bradavice a drobná rez. Tak skvěle zbarveny nejsou však každým rokem a stává se, že zůstanou jen bělavě zelené, červeň pak většinou schází, nanejvýše bývá jen malé líčko žíháno.

Bílá, lehounce do zelenava se měnící dužnina jest hrubší, hojně šťavnatá, měkká a má chuť bezkořennou, prostě ostře nakyslou, která teprve pozdě na jaře poněkud zjemní, není nepříjemná a občerstvuje.

Podkališní kuželovité rourky jsou zcela krátké, od nich vznikají zelenavě žlutavá, jaderník obkličující vlákna. Jaderník bývá buď zcela otevřen aneb mívá osu široce dutou a pouzdra, po stěnách hustě natrhaná, se do ní širokými neb užšími štěrbinami otvírají. Každé pouzdro chová 1—3 malá, pěkně hnědá jádra, která bývají mnohdy úplně nevyvinuta, dílem i scházejí zúplna. (Viz obraz.)

Češe se s jinými odrůdami od začátku října, načež jednotlivě již v druhé polovici listopadu, jindy až v lednu, únoru k potřebě dospívá a dlouho, aniž sebeméně vadne, vydrží.

K jídlu jest jen z nouze dobré, zato obchodníci je velice rádi kupují. Dopravu snáší i při obyčejném balení velice dobře.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Troji chová se pod jménem Princ Albert čís. 635.

Popisy nalézti lze: Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 64 Lane’s Prinz Albert, Pomol. Monatshefte 1893 str. 157, kratičký posudek v témže časopise roč. 1888 str. 137 Lanes Prinz Albert; Handbuch der Obstkunde čís. 775 Prinz Albert, (nezdá se, že k popisu sloužil dokonalý plod). Jiného vedlejšího jména než „Prince Albert“ nemá.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Princ Albert osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.