Jabloň Řehtáč soudkovitý

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Řehtáč soudkovitý

Řehtáč soudkovitý (Řechtáč soudkovitý)
v knize Moravské ovoce

Původ а гozšíření
Naše „kozáry“ jsou již prastará jablka; nejstarší pamětníci znají je a tvrdí o nich, že jsou to jablka znamenitá. Též staré obrovské stromy této odrůdy jsou důkazem velmi starého původu. Neméně však dokazují starý původ nesčetné názvy tohoto jablka v našich krajinách, říká se jim, hrkáči, stercháči, hrkalky, soudky, kozí nos, ovčí hubičky, jelení nos, zaječí hlava. Poslední tři názvy jsou překlad z německého a užívají se v oněch krajinách, kam dojíždějí obchodníci z Německa ovoce kupovat; ostatní názvy jsou naše původní.

Zdali toto jablko jest naše původní neb odkud a kdy se k nám dostalo, nelze tvrditi; jest rozšířeno v celé střední Evropě ve všech krajích, pokud se v nich jabloně ještě daří. U nás jest řechtáč soudkovitý rozšířen ve všech krajích, leč nejvíce ho nacházíme v severní Moravě, kde snad nechybí ani v jedné zahradě ovocné. Pěstitelé si ho velmi váží a neradi prodávají obchodníkům tvrdíce, že jest to jejich nejlepší jablko na jídlo.

Poloha
Spokojí se každou polohou, daří se dobře na jihu tak jako na severu Moravy, v níže i vysoko položených místech. Svahy proti jihu a proti severu obrácené, nejsou-li přímým, prudkým větrům vystaveny, jsou vždy proň příznivy. Do větrných poloh se nehodí pro své dosti těžké plody s dlouhou, tenkou stopkou, které lehce vítr sráží.

Půda
V půdě není vybíravý, daří se v každé půdě, jen poněkud způsobilé pro pěstování jabloní. Přirozeno jest, že v půdě vlhčí a úrodné přináší plody velmi krásně vyvinuté, v půdách sušších, lehčích rodí zdravé, pěkně žíhané, ale malé plody.

Vzrůst
Strom roste slabě od svého mládí, neustává za to ve stejnoměrném vzrůstu ve vyšším stáří, a vytvoří tak vysokou, kulovitou, řídkou, lehkou, průvzdušnou korunu. Majitelům školek, nemají-li dobré a náležitě připravené půdy, způsobuje obtíže při pěstování vysokokmenů, že však při svém slabším vzrůstu tvoří rovné, pevné kmeny, doporučuje se pěstovati je do kmenů bez mezišlechtění. Letorosty má slabé, dlouhé, pupeny na nich nevyrůstají pravidelně. List jest dosti kožnatý, lesklý a netrpí lehce nemocemi.

Stanoviště
Vysazuje se s nejlepším výsledkem do zahrad domácích a štěpnic otevřených. V chráněných údolích možno jej vysazovali i do polí, dokonce i podél cest; jako stromořadí kolem luk, podél svodnic, příkopů atd. — všude daří se velmi dobře.

Tvar stromu
Pěstuje se ponejvíce jako vysokokmen a polokmen; při obou těchto tvarech jest strom zdravý, vyvinuje, třeba že slabšího vzrůstu, rovné, v stáří silné kmeny. Ve tvaru zákrskovém se zřídka pěstuje, bezpochyby proto, že žádný z těchto tvarů není úhledný; odrůda tato totiž nevyvinuje dobře plodonosné větvičky na hlavních větvích; mnoho pupenů zůstává spát a ramena bývají následkem toho holá, což ovšem nedodává žádnému tvaru úhlednosti. Pro zákrsky keřovité se hodí pro svoji lehkou korunu, která nevyžaduje silného prořezávání.

Květ
Kvete pozdě, ne však bohatě, odkvětá dobře a každoročně dává úrodu, leč o velké úrodnosti nelze při něm mluviti. Slabší tuto úrodnost vyváží stejnoměrný vývin plodů.

Ovoce
Plody rodí prostředně velké, tvaru válcovitého, soudkovitého. Některé plody bývají nápadně vysoké, na spodní i vrchní části stejně široké. Jindy zas bývá střed širší, což dodává tomuto jablku tvar „soudečku“; od toho také pojmenování „soudky“.

Kalich
Kalich má uzavřený nebo polootevřený a jest v mělké, široké prohlubince. Obkališí bývá zvlášť nepravidelně hranaté a prohlídne-li se pozorně, má tvar ovčí, kozí neb zaječí hubičky. Vyhranění na obkališí táhne se mírně, často po celé výšce plodu.

Stopka
Stopka jest dlouhá, slabá, dřevnatá a trčí v hlubokém, úzkém, rezivém důlku. Stává se, že bývá důlek stopečný i poněkud hranatý a svalnatý.

Barva
Barva plodu jest světle žlutá, na sluneční straně živě červeně žíhaná neb i plně načervenalá; v této červeni jsou znatelny karmínové pruhy. Plody rostlé ve stínu jsou světlé a jen mírně žíhané. Slupka jest velmi jemná, tenká, hladká, vůně příjemně poněkud rozmarinová. Plísní netrpí.

Dužnina
Dužninu má žlutobílou, jemnou chruplavou, šťavnatou, chuti výborně okořenělé, cukernaté, příjemně navinulé. Málo jest podzimních jablek, která by měla tak dobrou dužninu jako toto.

Dozrání a česání
Uzrává koncem září a udrží se dlouho přes vánoce, je-li dobře uchováno. V suchých místnostech předčasně uzrává, vadne a ztrácí svoji výbornou jakost. Hnilobě nepodléhá lehce, přes to, že jest dosti štavnaté. Česati se má, až když jsou plody náležitě vyvinuty a počínají zrát; předčasně očesané plody vadnou rychle. Též cukernatost a vůně trpí velmi při předčasném očesání, neboť nejlepší jakosti nabývá toto jablko v druhé polovině září, když panují mlhavé noci a slunečné dni. Češe se jednotlivě, pozorně, aby stopky, zejména u plodů I. jakosti, nebyly poškozeny.

Zužitkování
Zužitkuje se s nejlepším výsledkem jako jablko stolní; dobře balené, zachovalé plody nacházejí vždy na trhu mnoho odběratelů, a docílí se za ně velmi slušná cena. Jablka III. jakosti mohou býti též zpracována na záchůvky, dají se sušit, upravují se z nich povidla i víno dobré. Leč pro svoji výtečnou jakost málokdy se používá k výrobě jmenovaných záchůvek, obyčejně se jako čerstvé jablko zužitkuje v domácnostech pěstitelů.

Řechtáče soudkovitého lze nalézti již zvrhlé odrůdy, které se však jakostí nijak tomuto nevyrovnají. Jest tedy důležito, aby pěstitelé vyhledávali jen odrůdu pravou.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Řehtáč soudkovitý v Říhově knize České ovoce

O původu známého tohoto jablka těžko co napsati, jistého se nic neví a co známo, jsou jen domněnky. Thomayer domnívá se, že jest původu českého, v Německu však také je považují za své a nelze popříti, že nejen v krajích pobaltických (kdež taktéž i původně Slované žili) a vůbec přímořských, kde nejvíce oblíbeno jest, nýbrž po celém Německu vůbec více je sázejí než u nás. Největšího rozšíření nalezlo u nás od pradávna v krajinách chladnějších a v podhořích do značných výšek, kdež také největší a nejstarší stromy se nacházejí. Tam daří se mu nejlépe a není hned tak druhého jablka, které by se mu vyrovnalo a takové obliby mezi lidem získalo, o čemž různá pojmenování z lidu svědčí. Nejvíce užívá se názvu „Soudek“, místem „Ovčí hubička“, jména, tvaru jeho nejlépe odpovídajícího, sem tam říkají mu „Drkavka“, „Drkáč“, a to z té příčiny, že jádra ve zralých plodech někdy chrastí — drkají. (Thomayer.)

Dává přednost půdě chladnější, však musí býti velmi živná a hluboká, jinak následkem veliké a časté plodnosti přestává brzo růsti a krní. Půdy suché se pro ně naprosto nehodí, plodí v nich sice také, plody zůstávají však drobné a obyčejně před uzráním spadnou. Poloha má se taktéž voliti chladná a tam, kde jest vlhké ovzduší, jak již zprvu uvedeno. V teplých rovinách, v dobré půdě, se sušším ovzduším také se mu sice velmi dobře daří, plodí hojně, plody krásně se vyvinují, zřídka kdy však dospějí pravého stupně zralosti, nedrží na stromech a i za nejmenších větrů spadnou, ačkoliv měly by zůstati na stromě co možná nejdéle, aby nabyly své pravé, výborné chuti a nevadly. Hodí se hlavně k pěstování stromů vysokých v polních a domácích sadech; k pěstování krsků, mimo volně rostoucí, na duzenu neb jánčeti šlechtěné se nehodí a špatně se pravidelně řezaným tvarům přizpůsobuje.

Stromky rostou ve školce zdravě, volněji však než jiné, a že se po stranách málo samovolně rozvětvují, nelze pěkných, silných stromků bez zkracování vypěstovati; proto jest výhodnější šlechtiti je na jinou, bujněji rostoucí odrůdu v libovolné výšce. Později rozvětvují se v pěkné, vysoké, mohutné koruny, jichž větve, zprvu do výše trčící, později se rozkládají a spodní až i visí. Roditi začíná dosti brzo, jakmile poněkud odroste, ale pak plodí každý druhý neb třetí rok velice hojně, mezi tím málo, také i odpočívá. V chudších půdách musí se po větší úrodě hojně pohnojiti a tím vzrůstu pomáhati, také občasné zmlazení přispívá k dalšímu zdaru. V mokrých, těžkých půdách podléhá rakovině a tu bývají větve, třeba po celé délce, samá boulovitá jizva; některý rok trpí listy poněkud plísněmi, plody jsou však úplně čisty.

Letorosty narůstají zprvu dlouhé a silné, později slabší a kratší, nepatrně se křiví, pod oky mírně se prohýbají a černavě šedá plsť je sem tam, zvláště ke koncům, pokrývá; po otření této se poněkud lesknou a mají barvu nahnědlou, ve stínu zelenavě nahnědlou; drobné, žlutavě bělavé tečky rozptylují se nejvíce na spodní části. Oka prostřední velikosti, jak široká, tak dlouhá, zcela přiléhají, šedá plst je pokrývá a jsou na patkách o něco výše než oka vydutých, zcela kratičkých, s mohutnějšími, krátkými žebérky, z nichž střední bývá jen na patku omezeno. Vejčitá, kuželovité zakončená květní poupata mají šupiny hnědě rudé a jen po špičkách šedou plstí pokryté. (Viz obraz.)

Na mladých stromech bývají listy o něco větší než na starých. Největší, as 100 mm dlouhé, 65 mm široké, nalézáme u spodu letorostu, ostatní jsou menší, až malé, tvar mají vejčitý neb vejčitě eliptický s krátkou špičkou a jen některé mají jednu polovičku o málo silněji vyvinutou, kraje mají hruběji, tupě, dvojmo pilovitě zoubkované, řapíky, které rudnou, 20—28 mm dlouhé, řídce chloupkované, jednotlivě šidlovitými palisty opatřené; listy jsou tmavě zelené a vespod ochmýřeny. Na plodonosných větévkách bývají listy o něco delší, stejné šířky, zdají se měkčími, mají kraje drobněji zoubkované a o něco delší řapíky.

Stromy vykvétají 7.—8. den jabloňového květu, kvetou vždy hojně a dlouho; mdle červenavá poupata dodávají jim v rozpuku mdle červenavého vzhledu. Jednotlivé květy jsou as 48—50 mm široké, bílé, jemně růžově stíněné a sestaveny tak, že plátek plátku se nedotýká.

Přiložený barevný obraz zhotoven byl dle plodů s vysokých, v okolí Chlumce n. Cidl. rostoucích stromů a znázorňuje velikost průměrnou. Podobné plody váží 170 až 190 g a poměr výšky k šířce jeví se as 80 x70 mm, mnoho jest menších plodů, 100—120 g těžkých, podařilo se však vypěstovati také plody daleko větší, 250—300 g těžké, ano i ještě těžší. Tvar převládá pravý soudkovitý, takže boky jsou právě uprostřed plodu, který zúžuje se na obě strany zcela stejnoměrně. Vyskytují se i plody zcela válcovité a po obou koncích stejně jako uťaté, však také i takové, právě jak barevný obraz znázorňuje, které jsou k temeni více než k stopce zúženy, majíce širší spodek.

Kalíšky mají zelené a chloupkované, zavřené, sestavené z úštů dlouhých, náhle zúžených, užších, které se dole vzájemně sotva dotýkají, proti sobě se kloní, vztyčují a přischlé špičky ven převislé mají; vězí v širších, mělkých, ploše žebérkatých, kolem kalíšku chloupkovaných jamkách. Vznikající zde žebérka kraj jamky mírně hrbolí, sotva znatelně přes celý plod se táhnou a kulatost jeho zcela mírně hranatějí. Jedna strana plodu bývá o něco málo nižší.

Tenké, dřevnaté, zahnědlé, hladké stopky jsou as tak dlouhé, že z jamek, které jsou úzké a nehluhoké, 8—10 mm vyčnívají, plody menší mají stopky poměrně delší. Jamky pokrývá jemná, napříč natrhaná rez, která se paprskovitě rozptyluje.

Na stromě jsou plody jemně ojíněny, mají slupku méně lesklou, hladkou až kluzkou, barvu zelenavě žlutavou, jež později poněkud zežloutne, ve stínu zůstávají však zelenavé, strana sluncem ožehlá a i větší část povrchu jest jasně, jako natečkovaně červená, tmavěji, krátce i dlouze, také i jako mramorovaně pruhována; pruhy ty rozptylují se natečkovaně až na stranu zastíněnou. Hojně, velmi jemných, zahnědlých teček pokrývá nenápadně celý plod a mění se ke kalíšku v jemné pihy. Sem tam vyskytuje se jemně nastříkaná rez.

Dosti jemná, bělavá, do žluté se měnící, měkká, kyprá dužnina obsahuje hojně šťávy a má chuť vonnou, příjemně kořenitou, libě sladce navinutou a velmi dobrou.

Podkališní kuželovitá rourka jest hluboká, od ní táhnou se žlutavá, jaderník obklopující vlákna; jaderník bývá zcela otevřen a veliká, dlouhá, po stěnách natrhaná pouzdra chovají po 1—2 malých, vejčitých, hnědých jádrech.

Česati se má, až když na stromech úplně dozraje, což se libou vůní a změnou barvy prozrazuje, tedy as poslední dny září a musí se tak díti opatrně, by plody se nepomačkaly; v několika dnech dospívá k jídlu a dobře uloženo, vydrží svěží a při dobré chuti až do vánoc. Jinak arciť, když předčasně spadnou, což se velmi často stává, aneb z obavy, by se tak nestalo, předčasně se otrhají, zvadnou plody, nejsou tak chutny a vydrží sotva do konce října. Jest to velmi dobré jablko k snědku a na trhu jest velmi hledáno. Dopravu snáší, i dalekou, velice dobře.

Bláha o něm poznamenal: Nejlépe se mu daří v polohách vyšších, třeba i drsnějších, v písčité a křemenité půdě se plody nevyvinou.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Troji pěstuje se pod jménem Řehtáč soudkovitý čís. 286.

Popisy lze nalézti: Thomayer České Ovoce čís. 47, Moravské Ovoce čís. 11 Řehtáč soudkovitý; Handbuch der Obstkunde čís. 33, E. Deut. Apfelsorten čís. 71, Deut. Obstsorten, Lucas Die Wertvollsten Tafel-und Handelsäpfel čís. 21, všude Prinzenapfel, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 270 Melon; Jankowski Sad i ogród owocowy str. 356 Książęce cz. Melonowe.

Další známá vedlejší jména: Drkáč, Drkavka, Hrkáč, Hrkalka, Jelení nos, Kozary (na Moravě), Kozí nos, Ovčí hubička (těch mnoho), Soudek, Sterchač (Morava), Zaječí hlava, Strepita striata, Książęce, Ropotač, Princ, Ananas A., Berliner Hasenkopf, Bunter Langhaus, Englischer Flaschen A., Fränkischer Nonnen A., Hasenkopf von Lübben, Nonnentüte, Prince (P. de), Prinz, Prinzen A., Rotgestreifter Schlotter A., Schlotter A., Schlotter A. v. d. Flees, Trompeter A.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Řehtáč soudkovitý v Thomayerově knize České ovoce

ůvod. Lépe zněl by v Šumavě obvyklý název Drkavka (soudkovitá). V poslední době navykli si mnozí jménovati toto jablko „řechtáč knížecí“. Jméno toto odvozeno jest z německého Prinzenapfel. Pokládáme název Ř. soudkovitý za přiměřenější, protože lid nazývá toto jablko „soudky“. Tím, že řechtáč soudkovitý jest v Čechách tak rozšířený, název „soudky“ a „ovčí hubičky“ tak zdomácnělý a že se pěstuje hojně pouze v zemích nám nejbližších, domníváme se, že jest původu českého jako jablko panenské a míšeňské.

Stoll praví, že jest v Německu zdomácnělé a že nalezlo druhou vlasť v Čechách. Ř. soudkovitý pěstuje se u nás již od dávných dob a nalézáme dnes v Čechách staré stromy tohoto druhu v horách i v rovině, na východě i na západě, a již moji předkové mluvívali o soudku jako o starém jablku.

Ř. soudkovitý pěstuje se též v Anglii, Belgii, ve Švédsku a Norsku.

Literatura a synonyma. Lat. Strepita striata. Čéšky: Drkavky a ovčí hubičky. Burket. Jabloň: Řechtáč soudkovitý. Lucas uvádí při č. 13., že v Čechách užívá se též syn. Trompeter-A., Christ str. 47. Haber- A., Sickler T. Obstg. tab. 18 XXI a Diel V. 36 uvádí je při názvu Schlotterapfel van d. Flees., Diel IV. str. 28. popisuje je též při názvu Bunter Langhans a jinde opět jako Hasenkopf von Lübben, Fränkischer Nonnenapfel, Dittrich I. č. 49: Rothgestreifter Schlottera. Rothgesprengter Schlottera. Luc. č. 13. Prinzen-Apfel, Lauche D. Pom. 26. Prinzen- A., Stoll Oest. ung. Pom. Prinzenapf., Léroy Dict. p. 270. Pomme de Melon, Thomas. Guide pr. str. 117. Pomme de Prince. Další synonyma jsou: Melonenapfel, Nonnenapfel, Englischer Flaschenapfel, Berliner Ananasapfel. Dochnahl č. 226. Rothgestreifter, Schlotterapfel a nalezl ještě následující syn.: Parmain ďéte(?), Rother Ananasapfel, Mathieu Nomcl. pom. str. 103. mimo uvedená: Prinz.

Tvar. Originály pocházejí z Chlumecka n. C. a ze Sychrova. Jest 70 mm. široké a 80 mm. vysoké. Nejširší místo nalézá se ve středu plodu a odtud se pravidelně zužuje. Jen na některých plodech lze po zorovati, že uží se směrem ku kalichu (viz. řez.).

Kalich jest zavřený neb pootevřený, nepříliš veliký a zelený. Prohlubina kalichu jest neveliká a dosti mělká a obsahuje znatelná žebra, která někdy po plodu se rozbíhají aniž by pravidelnost’ tvaru rušila.

Stopka jest tenká, dlouhá a dřevnatá. Prohlubina stopky jest mělká, nálevkovitá a rzí pokrytá.

Slupka jest hladká, lesklá a citrónově žlutá. Plody na slunci vyzrálé bývají živě načervenalé, avšak červeň objevuje se v tečkách a v pruzích, kdežto plody v poloze stinné dozralé bývají jen částečně tečkované a žíhané, za to bývají mnohem větší. (Viz vyobrazení.) Rzivé tečky se též objevují a bývají často bílé a lemované. Vůně jest patrná.

Dužnina jest nažloutlá, dosti jemná, šťavnatá a cukernatá. Chuti ovinělé a kořenné. (Mnozí shledávají vůni ananasovou, odtud patrně německé Ananasapfel.)

Jaderník jest veliký, bezosý a otevřený. Stěny pouzder jsou potrhány. Jádra nebývají četná, mimo to zhusta nevyvinutá a malá. Roura kalíšková není příliš veliká, na počátku jest široká a vybíhá v delší rourku.

Uzrává v říjnu a vydrží mnohdy až do jara, ale ztrácí pak úplně chuť. Plody před časem sčesané uvadnou, proto nedobře činí naši sadaři, že toto jablko střásají, ale také kupci vědí o tom, že střesená jablka vadnou a neradi je kupují. Hodí se stejně dobře pro tabuli, trh i hospodářství.

Strom roste dobře, ale není již v mládí příliš bujný a vyžaduje delší dobu k pěstování ve školce; tvoří kulatou, zvýšenou korunu a jest časně úrodný. Daří se mu v suché i ve vlhké půdě; ve vlhku bývají plody větší a méně zbarvené. Není choulostivý a proto se doporučuje i pro drsné krajiny. Dobře však učiníme, vysadíme-li jej do polohy proti větrům chráněné, poněvadž vítr plody shazuje.

Letní výhony jsou štíhlé, tmavohnědé, tečkované a plstnaté.

Dřevné pupeny jsou špičaté a přiléhají ku dřevu. Listy jsou podlouhlé, dlouze zašpičatělé a znatelně zoubkované, tmavozelené a na spodu plstnaté.

Doporučuje se pro vysokokmeny i pro odry; zvláště na odrech lze vypěstovali velmi krásné plody.

Název »řechtáč« podržujeme vedle názvu soudkovitý, poněvadž jmenuje lid náš každé podlouhlé jablko »soudky«, tak jako jablko placaté »syrečky«. K poznámce Stollově dodáváme, že pro německý jeho původ žádných platných důvodů ani dokladů neuvádí. Lauche neví nic o jeho původu. Že jest jablko toto v Severoněmecku zdomácnělé, tím se určitého nic o původu jeho nepronáší, neboť nalézá se tam zdomácnělých jablek více druhů, jako hranáč Gdánský, reneta Kasselská velká a m. j., a o těch víme, že pocházejí ze sousedních zemí západních. Němci pojali Ř. soudkovitý do výboru nejlepších jablek na Gothajském sjezdu roku 1857.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Řehtáč soudkovitý v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: O původu tohoto německého jablka není nic známo; vyskytuje se v hodnověrných starých pramenech již v minulém století a je zvláště rozšířeno v severním a středním Německu. Vyskytuje se také v Norsku, Švédsku a Anglii. Na druhé valné hromadě německých pomologů v Gothě v roce 1857 byla odrůda zařazena mezi doporučené odrůdy.

Literatura a synonyma:
1. Prinzen-Apfel (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde No. 13.).
2. Pomme Melon (André Leroy, Dictionnaire de pomologie No. 270.).
Stále se vyskytuje v různých oblastech pod těmito názvy: Nonnenapfel, Melonenapfel, Rothgestreifter Schlotterapfel, Ananasapfel, Haferapfel, Fränkischer Nonnenapfel, Hasenkopf und Berliner.

Plod: větší, cca 75 mm široké, 80 mm vysoké, válcovité, variabilní jablko; mírně vyčnívající břicho sedí uprostřed a rovnoměrně se zakřivuje směrem ke kalichu a stopce. Jedna polovina ovoce je často vyšší než druhá.

Kalich: malý, uzavřený nebo pootevřený; letáky zelené, vlněné; Kališní prohlubeň úzká, plochá, obklopená drobnými záhyby, které nevyčnívají a jen občas u dobře vyvinutých exemplářů přesahují přes plod.

Stopka: velmi tenká, dřevnatá, odstávající; Zářez stopky víceméně hluboký, vyzařující rzivost.

Slupka: hladká, lesklá, zelenožlutá, při zralosti světle citronově žlutá, na slunečné straně karmínově červená, krátce pruhovaná, plamenná a mramorovaná; světle hnědé rezavé tečky nepříliš nápadné.

Dužnina: žlutavě bílá, sypká a jemná, šťavnatá, vinná, někdy trochu ananasově cukrová.

Jaderník: dutá osa; Pouzdra velmi velká, otevřená, natrhaná, většinou málo vyvinutá, obsahující zaobleně oválná, krátce špičatá světle hnědá semena; Část dužniny ohraničená cévními svazky vysoce cibulovitého tvaru, mírně se zužující ke stopce a kalichu; Kališní trubice hluboká a široká, tyčinky vycházející nízko.

Zralost a použití: velmi dobré stolní a obchodní jablko, také velmi oblíbené na trhu; plodí koncem září a dobře se drží až do konce února. Pokud se nesčeše příliš brzy, vadne jen málo a to až v plné zralosti. Je to velmi cenné ovoce, stejně dobré pro stůl, obchod a trh.

Charakteristika stromu: roste dobře, ale nijak zvlášť bujně, tvoří vysoce kulovitou korunu, jejíž větve jsou poněkud rozložité, může brzy a bohatě rodit. Strom kvete pozdě, daří se mu v každé půdě i v lehké písčité půdě a není citlivý na živly, proto se stále hodí do drsnějších oblastí. Plody vítr snadno shazuje a stanoviště je proto nutné chránit.

Letorosty jsou štíhlé, vlnité, tmavě hnědé, silně proražené; ovocné pupeny vejčité, vlnité; Dřevní pupeny špičaté krátké, vlněné, přiléhavé; Listy podlouhlé vejčité, na bázi zaoblené, vzhůru špičaté, silně zubaté, na povrchu tmavě zelené, na spodní straně vlnité, žebra odstávající; Řapíky krátké, silné, vlnité, s červeným nádechem; palisty lineární.

Plody jsou zvláště velké a krásné na zakrslých podnožích, palmetách a vodorovných kordonech; ovocné pupeny se vyvíjejí až ve druhém roce.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Řehtáč soudkovitý osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.