Jabloň Reneta Pomphelia

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Reneta Pomphelia

Reneta Pomphelia v Říhově knize České ovoce

Krásné, však posud jen málo kde známé toto jablko pochází dle kusých zpráv z Anglie, odkudž bylo v prvých letech devatenáctého století ze závodu J. Kirkeho v Bromptonu u Londýna Dr. Dielovi mezi jinými zasláno. Děkan Rössler získal je od Dr. Diela v roce 1817 a zapsal je ve svůj soupis pod čís. 94. Z Poděbrad rozšířilo se as dále. V přítomné době pěstuje se v hojné míře na Turnovsku, Opočensku, Jičínsku a v České nížině; odjinud zprávy o něm nedošly.

Pan P. Maruška, vrchní zahradník ve Svijanech u Turnova, velice si je cení, ne snad pro jeho chuť, ta dobrá není, nýbrž pro stejnoměrnou, slušnou velikost, plodnost stromů a co hlavní, pro krásnou, červenou barvu, která činí je k prodeji velice lákavým, neb na stromech září jako granáty. Také i okolnost, že bez úzkostlivého balení dopravu dobře snáší, je doporučuje. Bez vady sice není, některý rok pod slupkou velice křenčí. (Křenčením nazýváme, tvoří-li se v dužnině pod slupkou as jako čočka veliké, jako kůže žluté skvrny, které do hloubky zasahují, houbovatí a hořknou). Hodí se hlavně k pěstování stromů vysokých v polních i domácích sadech a na širší silnice. Na úzkých silnicích vadí a větve nutno odřezávati. K pěstování krsků se sice také dobře hodí, avšak k účelu tomu máme odrůdy mnohem cennější a vděčnější.

V půdě sobě nijak nevybírá a daří se velmi dobře všude, kde jiné jabloně dobře rostou, i v půdách chudších, v nichž nenarůstají plody sice veliké, ale jsou jadrnější a nekřenčí tolik, jako se stromů v hnojených půdách rostoucích. Půda suchá jim nesvědčí, jako jiným jabloním, zato rostou dobře v půdě jílovité s propustným spodkem. Poloha jest každá dobrá, chráněná i otevřená a větry neškodí nic více než jabloním jiným; jen pro polohy vysoké a drsné se nehodí.

Stromky ve školkách rostou zdravě, bujně, že však málo po stranách obrůstají a to ještě šlahounovitě, nutno jest je seříznouti. Za krutých mrazů zmrzají jednoleté i dvouleté, ba i starší. Později, na místo vysazeny, rozvětvují se mohutně v koruny kulovité, hlavní větve rozvětvují se drobně a velmi hojně dále, tak že koruny houstnou a musí se pilně prořezávati. Zprvu rostou vzhůru, postranní větve se pak rozkládají a drobné větěvky se až sklánějí. Rostou až do pozdního stáří živě a plísně jim naprosto neškodí. Roditi začínají 6.—7. rokem, plodí pak obyčejně ob rok velice hojně, tak že se celé stromy červenají, mezi tím méně, také někdy i nic. Plody drží pevně na stromech a vítr jich příliš neshazuje.

Letorosty narůstají dlouhé, štíhlé a končívají se silnější špičkou, později s dostavivší se plodností vzrůst se mírní, však neustává, vyrůstají kratší a slabé, mírně se křiví, pod oky zcela nepatrně se prohýbají a černavá plsť je od spodu méně, ke konci hojněji pokrývá; po otření se lesknou, mají barvu fialově hnědou, na slunečné straně tmavší a jemný, dosti hustý závoj pokrývá je sem tam, zvláště na spodní polovici; jemnější i silnější tečky rozptylují se velice hojně a zřetelně po celých letorostech.

Zcela malá, krátká oka úplně přiléhají, šedá plsť je pokrývá a jsou na patkách jen o málo vyšších než jsou oka, zcela krátce prohnutých, s třemi mohutnějšími žebérky, která se dosti hluboko táhnou.

Vejčitá, tupě zakončená květní poupata jsou nápadně malá a mají šupiny řídce chloupkované. (Viz obraz.)

Poměrně malé listy mají svěží, tmavě zelenou barvu a spodní stranu vlnatou. Na letorostech bývají as 80 mm dlouhé a 60 mm široké, okrouhle vejčité, mají zcela kratičké, jako nastavené špičky, hruběji a nestejně pilovitě zoubkované kraje a as 25—28 mm dlouhé řapíky s malými, kopinatými palisty; jedna strana bývá o něco mohutněji vyvinuta, mnohdy i jaksi skosena. Na větévkách plodonosných bývají listy o něco delší, užší, mají drobněji zoubkované kraje a delší, slabší řapíky.

Stromy vykvétají 3.—4. den jabloňového květu a mdle červenavá poupata dodávají jim v rozpuku bledě červenavého vzhledu. Jednotlivé, as 43—45 mm široké, bílé, z polovice zarůžovělé květy sestaveny jsou z plátků vejčitých a vzájemně se nedosahujících. Vůči špatnému počasí nejsou choulostivy, také tak lehko nezmrzají, což častou plodnost vysvětluje. (Viz obraz.)

Připojený barevný obraz, dle plodů s vysokých, v okolí Chlumce n. Cidl. rostoucích stromů zhotovený, znázorňuje velikost průměrnou, také i tvar dobře jest vystižen. Váha plodů kolísá mezi 180—200 g, mnohé plody zůstávají menší, vyskytují se však i veliké, až 230 g těžké. Tvar nemění se mnoho, některé jsou zdánlivě vysoké, jak k temeni tak i ke stopce stejně zaokrouhlené, v poměru výšky k šířce as 70x80, jiné jsou nižší, sploštěle kulovité, vyskytují se však i takové, které jsou jak vysoké tak široké а k temeni více se zužují než ke stopce, jest jich však málo.

Zcela otevřené, zelenavé a řídce vlnaté kalíšky sestaveny jsou z úštů užších, které u spodu k sobě nedosahují, tak že mezi nimi úzké mezerky zůstávají, vztyčují se a mají přischlé špičky, ven převislé. Vězí v jamkách dosti hlubokých, širokých a drobně ploše žebérkatých; žebérka ta hrbolí poněkud témě, táhnou se zcela mírně přes celý plod, kulatost jeho zcela mírně hranatí, aniž pravidelnost ruší.

Dřevnaté, zelené, přihnědlé a poněkud chloupkované stopky jsou as tak dlouhé, že úrovně jamek sotva dosahují, jsou spíše kratší a jen u plodů malých z jamek málo vyčnívají, vězí v jamkách úzkých, hlubokých a porezavělých; rez ta jest drobně šupinatá a rozptyluje se paprskovitě kolem dosti daleko.

Suchá, hladká slupka se leskne a má se stromů barvu zelenavou, později žloutne až do zlatova, větší část pokrývá nahnědlá, krásná, tmavě, však ohnivě červená barva, která jest krátce i dlouze úzce, však nenápadně pruhována a žíhána; pruhy ty rozptylují se jako natečkovaně i na stranu zastíněnou. Mnohé plody bývají dokola, jiné jen částečně červeně zbarveny. Šedorzivé a i bělavé tečky rozptylují se řídce a zcela nenápádně. V okolí kalicha bývá stříknula zcela jemná, drobná rez, také i malé, rzivé skvrny se vyskytují.

Žlutavě bělavá dužnina jest dosti jemná, měkká a šťavnatá, chuť dosti dobrá, příjemně sladce navinulá, avšak bez veškeré renetám vlastní kořenitosti.

Od podkališní, krátce nálevkovité, také i kuželovité rourky táhnou se žlutavá, jaderník obklopující vlákna. Jaderník má úzkou, dutou osu, do níž se po stěnách řídce natrhaná pouzdra krátkou štěrbinou pootvírají; každé pouzdro chová 1—2 polovelká, podlouhlá, hnědá jádra, která bývají v mnohých plodech zcela nevyvinuta.

Vhodnou dobou k česání jsou prvé dny října, ukládá se, načež as v polou listopadu k potřebě dospívá a vydrží na loži při svěží chuti, třeba bylo i dříve otrháno, aniž vadlo, do konce ledna i února.

K jídlu jest jen z nouze dobré, za to na trhu svojí červenou barvou láká a v obchodě, poněvadž dopravu velmi dobře snáší, jest hledáno a poměrně dobře placeno.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Troji chová se pod jménem Reneta Pomfélie čís. 403.

Popisy lze nalézti: Handbuch der Obstkunde čís. 56 Pomphelia’s-Reinette, E. Deut. Apfelsorten čís. 608 Pomphelia’s Reinette, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 434 Reinette de Pomphélia, Dochnahl čís. 669 Pomphelia’s rothe Renette.

Z vedlejších jmen jsou známa: Reneta Pompheliova, Prasomila Pompheliae.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Reneta Pomphelia osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.