Jabloň Ušlechtilé žluté

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Ušlechtilé žluté

Souhrnný přehled vlastností odrůdy jabloní a jablek Ušlechtilé žluté

Ušlechtilé žluté (Žluté ušlechtilé) v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Jablko to má svůj původ v Anglii a pro svoji úrodnost a úhlednost brzo bylo rozšířeno ve všech končinách způsobilých pro pěstování jablek. Pěstuje se již od dávných dob, není však ještě tak rozšířeno, jak by toho zasluhovalo. Na Moravě jest jenom porůznu v zahradách a stromořadích zastoupeno. Do normálního výběru odrůd markr. moravského toto jablko nebylo pojato bez náležité úvahy a teprve, když seznány jeho velmi dobré vlastnosti a způsobilost pro pěstování v našich krajích, zařaděno mezi odrůdy vhodné, aby u nás byly rozšiřovány.

Poloha
Daří se dobře ve všech polohách, lépe však se mu zamlouvají polohy střední a vyšší s ovzduším poněkud vlhčím a doporučeno též v normálním sortimentu pro pěstování v pásmu IV. až VI. Pro tato pásma jest to odrůda velmi cenná tím, že se daří v nížinách, na svazích i bouřlivějších sklonech západních. V suchých, vinorodých krajích sobě nelibuje; za letních suchých větrů ztrácí mnoho listí a shazuje ovoce.

Půda
Zvláštní půdy nevyhledává, i ve slabší půdě, lehčí i těžší, se daří dobře; nežádá ani půdy zvlášť hluboké. Přihnojování dobrým vápenným kompostem velice napomáhá k lepšímu vývinu plodů; odrůda tato jest velmi úrodná, není-li však dostatečně strom živen, zůstává mnoho plodů malých.

Vzrůst
Vzrůst stromu jest silný, pěstován ve školce do vysokokmenu tvoří rovné, silné kmeny v krátké době. Korunu tvoří kulovitou, vysokou, lehkou, průvzdušnou. Letorosty i větve má silné, houževnaté; list zdravý, prostředně velký, vlnatý.

Stanoviště
Vysazuje se do zahrad domácích, štěpnic otevřených; do polí i podél cest, kde není obavy, že by byl poškozován, též by se mohl s dobrým prospěchem vysazovati, jelikož ovoce jeho jest až do úplného uzrání velmi kyselé a chuti odporné.

Tvar stromu
Pěstuje se ve tvaru vysokokmenném a polokmenném; oba tyto tvary jsou velmi úhledné, poněvadž koruna nepříliš velká jest na silném, rovném, zdravém kmenu. Při zákrscích pěstuje se jenom ve tvaru jehlancovitém a keřovitém; oba tvary jsou velmi úrodné a plody jejich velké a velmi dekorativní.

Květ
Kvete každoročně bohatě a dobře nasazuje plody; v době květenství ani vlhkost mu přílišně neškodí.

Ovoce
Ovoce rodí velké a prostředně velké tvaru pravidelně kulovitého, sploštělého; povrch plodu jest bez hran, úplně hladký, jen u plodů velmi velkých se vyvinují nenápadné mírné hrany neb žebra. Celkový tvar tohoto jablka jest velice ladný, možno je zařaditi mezi jablka dekorativní prvého řádu. Jeho dekoratívnosti ovšem prospívá velice pěkné zbarvení.

Kalich
Kalich uzavřený, u některých plodů i pootevřený, jest v mělké, široké, poněkud žebírkované neb hladké prohlubince.

Stopka
Stopku má krátkou, velmi často silnou, dužnatou, jinak dřevnatou, která vězí v přiměřeně hlubokém, někdy mírně rezivém důlku stopečném. Stopka drží pevně na krátkých plodonoších a není proto obavy, že by ji vítr lehce se stromu shazoval.

Barva
Slupka jest hebká, při tom dosti silná, lesklá; barvy pouze základní, a to počátkem žlutozelená, později citrónově žlutá, na výslunné straně až zlatožlutá. Slupka, ač jemná, netrpí nikdy plísněmi neb skvrnitostí, zůstává vždy úplně hladká, což dodává tomuto jablku zvlášť pěkného vzezření.

Dužnina
Kdo pojídal jablko gravenštýnské neb řechtáče soudkovitého a j. v. a hned na to okusil jablka žlutého ušlechtilého, ten ovšem odsoudí toto pro jakost dosti špatnou, leč pojídá-li se samotno, tu přec jenom dobře chutná. Má dužninu poněkud hrubozrnou, hutnou, velmi šťavnatou, chuti sladkokyselé, okořenělé a barvy nažloutlo-bílé. Není tedy dužnina I. jakosti, ale na trhu to nevadí, vždyť v mnoha případech se neplatí jakost u jablka, nýbrž jeho krása, a této se zde nenedostává.

Dozrání a česání
Uzrává v říjnu a dá se držeti až do února, aniž by vadlo a na chuti mnoho ztrácelo. Dužnina zůstává vždy šťavnatou, a teprve když přezrává, začne moučnatěti. Česati se musí opatrně, aby žádný plod nebyl otlačen, neboť dužnina jest velice choulostivá, každé sebe menší píchnutí neb otlačení způsobuje později při úplném dozrání hnilobu. Češe se jednotlivě po 15. září a uloží se do komory, aby dozrálo.

Zužitkování
Upotřebiti ho možno jako jablka tabulového II. jakosti. Za to však jest velice cenné pro kuchyň a úpravu konserv, možno ho použíti k úpravě moučných příkrmů, suší se dobře, vyrábí se z něho dobré víno a neméně dobré jest i pro úpravu povidel. Na trhu bývá, jak již předesláno, pro svoji úhlednost rádo kupováno a dobře placeno.

V každém ohledu jest to odrůda pro nás velmi cenná a doufáme, že, až se ještě více ocení její dobré vlastnosti, počne se pěstovati ve větší míře.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Ušlechtilé žluté v Říhově knize České ovoce

O původu tohoto krásného, skvěle žlutého jablka, záznamy nesouhlasí. V německých spisech čteme, že pochází z Durhamu v Anglii, kdežto ve francouzských stojí, že jest z Downhamu v hrabství Norfolkském v Anglii a odtud je začátkem devatenáctého století šířiti začali. Jak dlouho se u nás pěstuje, lze jen dle stáří známých stromů, které as 60—70 roků mají, přibližně zjistiti. Dle získaných zpráv pěstuje se nejvíce v České nížině, na Opočensku, v Poohří, na Plzeňsku, Pelhřimovsku, v Pojizeří, a i v Pošumaví; zprávy znějí vesměs příznivě. Dle toho lze souditi, že není vůči půdě a poloze příliš choulostivo a kde může se mu poskytnouti půda, v které jiné jabloně dobře rostou, prospívá výborně. Jen suchá a příliš hubená půda mu nejde k duhu, plody zůstávají drobné, červivějí a předčasně spadnou, také pro těžké, jílovité půdy se nehodí, rakovatí v nich. Daří se v krajinách drsných a pozdní květ zajišťuje i tam hojnou plodnost. Jen proti prudkým větrům má býti aspoň nějak chráněno, jinak mnoho plodů vítr shází. Hodí se hlavně do polních a domácích sadů, na silnice se pro rozložitou korunu nehodí, leda tehdy, je-li silnice hodně široká a sází-li se za příkopem v sousedícím poli. Nejlépe prospívají stromy polovysoké neb vysoké, pak na duzenech, neb jánčatech šlechtěné, volnému vzrůstu ponechané krsky. Pěstování stromků uměle vedených, zvláště malých, lze doporučiti jen tomu, kdo umí nožem dobře vlásti, plodí totiž nejvíce na koncích delších, slabých větévek a nehledí-li se pečlivě k tomu, málo se sklízí.

Ve školce rostou stromky zdravě a bujně, kolmo do výše, výchova jich vždy však o rok déle trvá než na př. Parmény. Na místo vysázeny, rozvětvují se velmi hojně, tak že jest třeba pilkou neb nožem volnost zjednati, v korunu polokulovitou, široce rozloženou, při čemž mladé větve do výše trčí, by později se taktéž sklonily. Rostou až do vysokého věku stejně živě a jen v hubenějších půdách nastává někdy potřeba, občasným zmlazením k vzrůstu jim napomáhati. Skvějí se bujnou, tmavou zelenou barvou hojných a velkých listů, které plísním úplně odolávají. Roditi začínají později než Zlatá parména, neplodí nikdy příliš hojně, za to však málokdy vynechávají a plody bývají stejnoměrně veliké. Obyčejně plodí jeden rok hojně, druhý málo, třetí odpočívají.

Letorosty narůstají polodlouhé a dosti silné, později mnohem slabší, buď jsou rovné aneb mírně se křiví, ke konci méně slábnou, pod oky velice málo se prohýbají a černavá, jemná plsť je řídce a tence pokrývá; velmi jemně vyvstalé, žlutavé, sotva zřetelné tečky řídce a zcela nenápadně se rozptylují. Žádná jiná odrůda nemá tak maličkých oček, což jest rázovitostí její a nutno při očkování bedlivě toho dbáti, by lýkem se neuškrtila, jsou dosti široká, však sotva 1 mm dlouhá, jakoby do patky zalezlá, úplně přiléhají a jsou na patkách vyšších, širokých, krátce klínovitých, s třemi mohutnějšími žebérky.

Maličká květní poupata mají šupiny červenavě a dílem šedě plstnaté, vyvinují se po koncích krátkých i dlouhých větévek. (Viz obraz.)

Listy skvějí se bujnou, tmavě zelenou barvou a mají spodní stranu ochmýřenou. Na letorostech bývají největší, as 95 mm dlouhé, 73 mm široké, téměř přiokrouhlé neb okrouhle vejčité, se špičkou buď nastavenou neb krátce a široce klínovitou, jedna strana bývá mnohdy mohutněji vyvinuta, kraje mají hruběji, dvojmo pilovitě vroubkované, řapíky většinou na stranu přihnuté, 27—30 mm dlouhé, chloupkované, s maličkými palisty; na větvích plodonosných bývají užší, však delší, dlouze vejčité, do špičky široce klínovité zúžené, mají drobněji vroubkované kraje a až 40 mm dlouhé, bezpalisté řapíky.

Stromy kvetou velmi pozdě, 10.—12. den jabloňového květu a narůžovělá poupata dodávají jim krásného narůžovělého vzhledu. Veliké, jednotlivé květy jsou miskovité, 45 mm, po rozložení až 65 mm široké, bílé, jemně růžově stíněné a z velkých, široce vejčitých plátků hustě sestaveny. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz, dle plodů s vysokých stromů v okresní školce Chlumecké pořízený, znázorňuje tvar a barvu dokonale. Jest to velikost průměrná, mnohé plody bývají větší, jiné menší, ta že váha jich kolísá mezi 150—220 g. Tvar mají stejný, lehce sploštěle kulovitý a poměr výšky k šířce jeví se as 61x77 — 68x82. Jen málo které jsou více kulovité a jedna strana bývá nižší.

Zavřené, u spodu zelené, přihnědle chloupkované kalíšky sestaveny jsou z úštů širokých, které se u spodu někdy tísní, někdy ani k sobě nedosahují, proti sobě se kloní, pak vztyčují, špičky mají krátce ven převislé a vězí v mělkých, menších, drobně žebérkatých jamkách; kulatost plodů bývá pravidelná, jednotlivě i mírně stlačena.

Stopky bývají velice nestejné, některé slabé a dřevnaté a as tak dlouhé, že právě úrovně jamek dosahují, jiné zcela krátké, silné, ano i zdužnělé, mnohé však zcela kratičké a úplně zdužnělé, takže mizejí v pupkovitém hrbolu, na způsob jako u Holovouského malinového. Tenké stopky vězí v jamkách dosti hlubokých a širokých, dlouho do zimy pěkně zelených, jemně i hruběji porezavělých, mnohdy rozplihuje se rez souvisle daleko kol jamky. Plody se stopkami zdužnělými mají jamky mělké, často zcela vyplněné hrbolem, který je i převyšuje.

Suchá, hladká slupka dosti se leskne a má barvu již na stromě světle žlutou, později skvěle, na sluneční straně až tmavě žlutou, kdežto do stínu bledne. Jemné, zcela nenápadné, na spodní části plodu hrubší, bleději vroubené tečky, rozptylují se řídce, čím dále ke kalichu hustěji, kdež mění se v jemné, bělavé, hojné pihy. Mnohé plody mají spodní část bíle mramorovanou, na jiných najde se stříknuta jasná, drobná rez.

Dužnina po rozkrojení voní, jest zcela jemná, hustá, však dosti měkká, šťavnatá, má barvu bělavou, blíže ke slupce žlutavou, chuť zasládle ostře nakyslou, dosti dobrou, občerstvuje, schází jí však kořenitost.

Nálevkovité podkališí má dlouhou rourku, která se dole rozšiřuje, od ní se táhnou žlutavá, jaderník obklopující vlákna. Jaderník má osu dutou, do níž se po stěnách napříč natrhaná pouzdra, někdy úzce, mnohdy široce otvírají. Každé pouzdro chová po dvou pěkně vyvinutých, dlouze zašpičatělých, hnědých jádrech.

Nejlepší doba k česání jsou poslední dny září. Tam, kde to možno, mohou se velké plody ještě dříve protrhati, by se ostatní lépe vyvinuly. Trhati se musí opatrně, zvláště plody, které mají pupkovité hrbolky, neboť se snadno ulomí. Třeba sebedříve trhané plody nikdy nezvadnou, bývají pěkně stejnoměrně vyvinuty, drží však jen lehce na stromech, tak že je vítr lehce shazuje. K potřebě dospívají dle počasí, někdy již poslední dny října, většinou v prvých dnech listopadu. Každé hlubší zranění podléhá rychle zkáze. K snědku se méně hodí, zato v kuchyni dají se dobře potřebovati a v Anglii platí v příčině této za odrůdu z nejlepších. Svojí velikostí, ladným tvarem a skvělou barvou jest velice prodejné. K další dopravě nutno je však pečlivě baliti, by se nepomačkalo.

Bláha o něm píše: Strom není nikdy přeplněn ovocem, za to však jest ovoce stejnoměrné a když uzraje, jest pevné, šťavnaté, navinule příjemné chuti.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Ušlechtilé žluté čís. 143.

Popisy nalézti lze: Moravské Ovoce čís. 15 Žlulé ušlechtilé, Handbuch der Obstkunde čís. 173, E. Deut. Apfelsorten čís. 665 Golden Noble, Deut. Obstsorten, Gelber-Edelapfel, Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 26 taktéž, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 180 Golden Noble.

Z vedlejších jmen jsou známa: Prasomila nobilis, Glow of the West, Golden Stanger, Gough’s Seedling, Lord Clyde, Reper’s Fall, Rutlandshire Fondling.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Ušlechtilé žluté v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: Vzniklo v Anglii ze semen a bylo náhodně nalezeno ve starém sadu v Downhamu v hrabství Norfolk. Horticultural Society of London se s jablkem seznámila v roce 1820 a doporučila je; krátce nato se stalo známým také v Německu. V Trevíru bylo doporučeno na 7. schůzi německých pomologů k všeobecnému sázení a na 8. schůzi v Postupimi ke pěstování jako pyramida; je rozšířený; na výstavě v Postupimi se objevilo ve většině sbírek.

Literatura a synonyma:
1. Golden Noble (Transactions of the Hort. Society, IV. S. 524).
2. Golden Noble (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde, No. 173).
3. Golden Noble (André Leroy, Dictionnaire de pomologie, No. 180).

Plod: větší, cca 85 mm široké, 60 mm vysoké, krásné a pravidelné, ploché jablko; břicho sedí uprostřed a rovnoměrně se vyboulí směrem ke kalichu a stopce.

Slupka: jemná, hladká, pružná, při tření lesklá, zelenožlutá ze stromu, ve zralosti světle citronově žlutá, zcela jednobarevná, s několika červenohnědými skvrnami slupky obklopenými bělavými, zřídka se rzí.

Kalich: uzavřený; Lístky vlněné, spíše krátké; Kališní prohlubeň velmi plochá a široká, obklopená jemnými záhyby.

Stopka: krátká, dřevnatá, vlnitá, hnědozelená; Kališní prohlubeň středně hluboká, většinou rezavá.

Jaderník: duté osy, pouzdra otevřená, prostorná, roztrhaná, obsahující kulatě oválná, krátce špičatá světle hnědá semena; část dužniny ohraničená cévními svazky cibulovitá, ke stopce ploše zaoblená, ke kalichu se mírně zužující; kališní trubice krátká, nálevkovitá; Vlákna vyčnívající nad středem.

Dužnina: bělavě žlutá, jemnobuněčná, šťavnatá, křehká, s příjemnou, sladkou, nakyslou, kořenitou chutí.

Doba zrání a použití: v Anglii velmi oblíbené jako hospodářské ovoce, ale lze jej použít i na stůl a doporučuje se jako krásné tržní ovoce. Uzrává v říjnu a potrvá do ledna.

Charakteristika stromu: roste velmi bujně, tvoří krásnou kulovitou korunu, není citlivý a dobře se mu daří v každé půdě i v drsných polohách; zvláště se doporučuje na silnicích a v otevřených sadech.

Letorosty štíhlé, olivově hnědé, tečkované; ovocné pupeny tupě kuželovité, vlnité; dřevné pupeny špičaté, těsně přiléhající; středně velké listy, tmavě zelené, na povrchu lesklé, na spodní straně matně zelené, poněkud vlnité; protáhle oválné nebo vejčitě kopinaté, silně zubaté; stonek krátký, vlnitý; Palisty lineární, odstávající.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Ušlechtilé žluté osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.