Jabloň Velkovévoda bádenský

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Velkovévoda bádenský

Velkovévoda bádenský v Říhově knize České ovoce

Nové, posud málo známé jablko, které vypěstoval dvorní zahradník Fiesser v Baden-Badenu v roce 1894 z jádra Bismarkova jablka a odevzdal je veřejnosti pod jménem Kalvill Grossherzog Friedrich von Baden, při čemž doprovodil je v časopise „Möller’s D. Garten-Zeitung“, 1898, str. 152, slovy: „Kalvil velkovévody Bedřicha Badenského podobá se tvarem a barvou Kalvilu bílému zimnímu, ale nemá tak rázovitých žeber. Jest veliké, lesklé, oranžově žluté, na slunci lehce zarudlé, chuti sladké a příjemné. Zraje v říjnu-prosinci. Výborná tato novinka zasluhuje pro svoji podobnost s Kalvilem bílým zimním, pak pro neobyčejnou plodnost největšího rozšíření.“

Slova tato osvědčila se pravdivými, co plodnosti stromů a velikosti se týče, naproti tomu hodnota jeho velice zklamala. Jména „kalvil“ nelze mu naprosto přiznati, jest prostě navinulé bez aroma a schází mu balzamická, výborná, jen kalvilu vlastní chuť. Ani německé spisy toho netají a praví, že k označení jeho hodnoty stačí, že jest to jablko jen pro trh a ozdobu a není správno prodávati je pod jménem „kalvil“, natož mluviti o tom, že by Kalvil bílý zimní nahraditi mohlo, z příčiny té název „kalvil“ vynechaly a změnily jeho jméno na „Grossherzog Friedrich von Baden“. Následkem prvého doporučení velice se rozšířilo, takže dnes není větší zahrady, kde by se nenašlo.

Dle dosavadních zkušeností daří se mu nejlépe v těžších půdách a možno říci, že stromky v obyčejné, polní půdě rostoucí přinášejí sice menší, však sličněji zbarvené a jadrnější plody, které pod slupkou tolik nekřenčí a déle vydrží, kdežto v půdě tučné narostou plody veliké, však pod slupkou velice křenčí a velmi rychle se kazí. K pěstování stromů vysokých se nehodí, zato však lze doporučiti pěstování krsků nejen volně rostoucích, nýbrž i pravidelně vedených ve tvaru každém, i nejmenším, každému, kdo v krátkém čase a na malé prostoře hledí dosíci velkého množství ovoce k rychlému prodeji, na jakost při tom nehledě.

Ve školkách roste velice bujně a přece pokrývá se roční dřevo květními poupaty, rozvětvuje se v korunu, ať již stromu vysokého nebo bezkmenného, vysokou, s větvemi hojně plodonosnými větévkami obrostlými. Roditi začínají 2.—3. rokem a plodí ob rok velice hojně. Stromy i plody jsou veškery plísně prosty a vždy čisty.

Letorosty narůstají dlouhé a štíhlé, ke konci slábnou, mírně se křiví, pod oky zcela málo se prohýbají, jsou úplně hladké, bez plsti, lesknou se velice málo, barvy jsou světlé, nahnědle zelenavé, na slunečné straně světle nahnědlé a z velké části, zvláště na spodní, stříbřitě mramorované; větší, málo vyvstalé, žlutavé tečky rozptylují se řídce a nenápadně.

Pěkně silně vyvinutá, jak dlouhá, tak široká oka, z nichž mnohá ještě během léta v květní poupata se mění, přiléhají, šedá plsť je pokrývá a jsou na patkách do výše ok vydutých, zcela kratinkých, prohnutých a širokých, s třemi žebérky, z nichž prostřední ukončuje pod okem malinký hrot; ku konci se žebérka prodlužují a letorosty mírně hranatěji. (Viz obraz.)

Největší, as 100 mm dlouhé, 68 mm široké listy nalézají se na spodu letorostu, mají tvar eliptický a pěkně vytažené špičky; mnohdy bývá jedna strana na úkor druhé o něco mohutněji vyvinuta. Ostatní listy bývají menší, vesměs mají barvu tmavě zelenou, povrch hrubší, spodní stranu jemně plstnatou, kraje hruběji dvojmo zoubkované a zoubky okrouhlé, řapíky 23—25 mm dlouhé, chloupkované a malými, kopinatými palisty opatřené. Na větvích plodonosných jsou listy mnohem delší, stejné šířky, mají kraje drobněji a více pilovitě zoubkované a delší řapíky.

Stromy vykvétají 2.—3. den jabloňového květu, málo kdy zmrzají a bledě karmínová poupata dodávají jim mdle narůžovělého vzhledu. Jednotlivé, as 52 mm široké květy jsou bílé, něžně růžově stíněné a z vejčitých, vzájemně se dosahujících plátků sestaveny. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz, dle plodů p. Fr. Slavíkem v Úřeticích k účelu tomu věnovaných zhotovený, znázorňuje velikost plodů se zákrsku, které vážily 220—240 g. Mnohé jsou o něco menší, jiné opět větší, poměr výšky k šířce se mění a jeví se as 62x62 mm až 80x98 mm, tak že některé plody mají tvar zdánlivě vysoký, jiné jsou více sploštělé, vždy však se ke kalichu více zužují a ke stopce jsou širší.

Zelené, u spodu šedě chloupkované kalíšky zůstávají polotevřeny, až i otevřeny a sestaveny jsou z úštů širších, které u spodu mezi sebou úzké mezery nechávají, vztyčují se a přischlé špičky ven převislé mají, vězí v jamkách hlubokých, dosti širokých a pěkně žebernatých. Vznikajících zde pět žeber kraj jamky mnohdy více, jindy mírněji hrbolí, přes celý plod až do stopečné jamky se táhnou a kulatost průřezu mírně a nestejně, nikdy ne tak rázovitě jako Kalvilu bílého zimního hranatí. Některé z žeber bývá vyvinutější než druhé.

Velké plody mívají stopky kratší, že ani úrovně jamky nedostihují; menší plody mívají je o něco delší, vždy dřevnaté, zelenavé a chloupkované, vězí v jamkách hlubokých, širokých, zelenavých a porezavělých; rez rozptyluje se z jamek paprskovitě, často až po zhrboleném kraji jamek.

Něžná slupka se leskne a bývá až kluzká, má barvu na způsob slámy žlutou, na straně zastíněné zelenavě, na slunečné více žlutou a mnohdy, ne však vždy, něžně červenavě nadechlou, neb jen jako červenavým závojem zastřenou. Jemné, bělavě, dílem i rzivě a bělavě, na slunečné straně červenavě vroubené tečky rozptylují se zcela nenápadně na dolení části plodu řidčeji, na hořejší části hustěji a mění se na temeni v bělavé, jemné pihy.

Po rozkrojení dužnina slabě zavoní, jest zažloutle bělavá, dosti šťavnatá a jemná, měkká, až řídká a má chuť prostě navinutou, beze vší jiné příchuti.

Od široce kuželovité, podkališní rourky táhnou se zelenavá, jaderník obklopující vlákna; jaderník mívá velikou dutou osu, do které se prostranná, po stěnách hojně a široce natrhaná pouzdra široce otvírají, také bývá i široce otevřen; každé pouzdro chová po dvou až třech malých, krátkých, pěkně světlehnědých jádrech. (Viz obraz.)

Plody vyvinují se velice rychle, bývají již v druhé polovici září úplně vyvinuté a v ten čas se česají; mnohdy jsou v době té již i k snědku vyspělé, nevydrží pak dlouho a musí se do konce října spotřebovati neb prodati, tratí pak hned chuť, křenčí, moučnatí a kazí se.

K snědku máme v ten čas chutnějších druhů na vybranou, jest však ozdobou stolu a pro trh veliké a pěkné. K zásilkám musí se, vzhledem k něžné slupce, velmi pečlivě baliti.

Popisy lze nalézti: Möller’s D. G. Zeitung 1898 str. 152. Calvill Grossherzog Friedrich von Baden, Deut. Obstbauzeitung 1910 str. 259, a Deut. Obstsorten Grossherzog von Baden.

Vedlejší jméno: Kalvil bádenský.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Velkovévoda bádenský osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.