Jabloň Virginské růžové

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Virginské růžové

Virginské růžové (Viržínské růžové) v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Ještě nedozrálé plody astrachánu bílého a této odrůdy se velmi lehce zaměňují. Důkazem toho jest, že u našich majitelů sadů jest jablkem „žňovým“ tak dobře astrachán bílý jako viržínské růžové.

Rozšířeno u nás toto jablko ještě není, ačkoliv by toho v největší míře zasluhovalo, neboť se u nás daří tak jako astrachán bílý. Majitelé školek ho v poslední době značně množí a tak se o jeho rozšíření dobře starají, jenom že ho kupujícím v mnoha případech dodávají za astrachán bílý. Není to velká chyba, ale jest obava, aby časem nevytlačila tato odrůda naši naprosto osvědčenou „hrachůvku“. Původu bude asi zase ruského, nasvědčují tomu všechny okolnosti v úvahu vzaté.

Poloha
Daří se u nás ve všech polohách pro pěstování jabloní způsobilých, netrpí ani v polohách vinorodých ani vysoko položených, vždy jest zdravý, pěkného vzrůstu a netrpí ani hmyzem, ani plísněmi. V teplých vinorodých krajích se zvlášť dobře daří, věnuje-li se mu přiměřeně vlhká půda. V těchto krajích by se mu měla zvlášť větší pozornost věnovati, neboť jest zde neobyčejně krásné a velmi ranné, dvě to vlastnosti u jablka, které při tržbě velice padají na váhu.

Půda
Půdu miluje vlhčí, kypřejší, leč i v půdě sušší se dosti dobře vyvinuje. V každém případu musí to býti půda dostatečně výživná, jelikož jako mladý strom neobyčejně roste a přirozeno jest, že pak vyžaduje mnoho výživy. Těžké, příliš uzavřené půdy se mu nezamlouvají.

Vzrůst
Strom roste bujně, tvoří jak mladý, tak i starý, silné, rovné kmeny. Vlastnost tuto ke svému prospěchu využitkují majitelé školek velice pilně a proto, jak již uvedeno, pěstují ho raději ku prodeji nežli astrachán bílý, přes to, že též on velmi pěkné kmeny tvoří. Aby se docílilo rovných a silných kmenů ve školce, používá se této odrůdy pro tak zvané mezišlechtění. Korunu tvoří z mládí vysokou, nedosahuje však veliké rozlohy, zůstává asi prostředně velkou. Z mládí se vyvinuje koruna nápadně rychle a později ochabne v prudkém vzrůstu a vyvinuje se mírně. Letorosty tvoří prostředně silné, hutné, dlouhé a rovné, dosti těsně k větvím přiléhající. List tvoří nápadně velký, jemný, světle zelený. S určitostí možno říci, že toto jablko má mezi všemi odrůdami největší list, dle něhož lehce se pozná. Nápadné jest též u listu, že záhy k podzimku dozrává a opadává.

Stanoviště
Toto jablko jest nutno pěstovati v zahradách uzavřených; pro veřejná místa jest až příliš svůdné, mnoho nepovolaných by se dělilo o úrodu.

Tvar stromu
Pěstuje se jako vysokokmen a polokmen. Druhý tvar se zejména doporučuje, jelikož roste koruna do výšky a nepřekáží v obdělávání půdy. Bývají to stromy pěkné a velmi úrodné. Při pěstování zákrsků by se nejvíce mohla tato odrůda doporučiti pro jehlance šlechtěné na pravých svatojančatech francouzských. Pro menší tvary se rozhodně nehodí.

Květ
Květ jeho jest velký, bohatý, u mladých i starších stromů možno každoročně očekávati přiměřené květenství. Náležitě odkvetlý nasazuje rád plody i v trojčátkách.

Ovoce
Plody rodí prostřední velikosti, kulovité neb vysokokulovité, mírně zašpičatělé, u některých pozorovati též mírně široké vyvýšeniny táhnoucí se od kalichu až k důlku stopečnému.

Kalich
Kalich bývá uzavřený, dlouhý, vyčnívá často přes povrch plodu, nachází se v mělké, široké, nerovné prohlubince.

Stopka
Stopku má dlouhou, tenkou, dřevnatou a vyčnívá u některých plodů značně z důlku stopečného. Důlek stopečný jest hluboký, sem a tam rezivý.

Barva
Slupku má jemnou, částečně ojíněnou, žlutobílou, na straně sluneční růžově až červeně v přerušených úzkých proužcích žíhanou. V letech suchých, při mnoha slunečných dnech jest až nápadně červeně žíhaná. Plody ve stínu rostlé bývají bez jakéhokoliv žíhání jednobarvé, tedy úplně žluté, bíle jemně tečkované, kterážto okolnost při posuzování často v omyl uvede. Voní příjemně růžově a mnoho.

Dužnina
Dužninu mívá kyprou, poněkud hrubozrnou, mírně šťavnatou, příchuti růžové, navinulé. Kyprost dužniny činí plody lehkými a velice citlivými, sebemenší mačknutí jest znatelno, vyžaduje tedy velmi šetrného zacházení.

Dozrání a česání
Zraje u nás druhý týden po astrachánu bílém, v krajích vinorodých možno je současně i s tímto sklízeti. Ve vyšších polohách počíná zráti až asi kolem 10. srpna a udrží se náležitě umístěno do konce srpna. Též u tohoto jablka se doporučuje česání o 8 dní dříve; ponechá-li se déle na stromě, povstává značná škoda opadáváním; nedrží dobře na stromě a sebemenší vítr je sráží. Na trh se dopravuje v jemném obalu jako ovoce tabulové prvé jakosti. Opatrně česané, úpravně balené plody nalezly by na trhu četnější odběratele, nežli v značném množství z daleka k nám dopravovaný „bílý letní francouzský žebrnáč“.

Zužitkování
V domácnostech se ho používá jako ovoce tabulového neb i při úpravě pečiva. Sušiti se též může. Povidla a marmeláda jsou z něho velmi příjemné chuti. Pro výrobu vína se nehodí.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Virginské růžové v Říhově knize České ovoce

O původu roztomilého tohoto jablka nelze se ničeho dopátrati, taktéž i odvození jeho jména jest neznámo. Sem tam vyslovené domněnce, že pochází z Virginie, odporuje skutečnost, že není ani vedlejšího jména, které by aspoň poněkud na původ ten poukazovalo, vždyť i francouzské spisy používají jména německého. (Thomas Guide Pratique de l'Amateur de Fruits). Známo jest však již zajisté odedávna, poněvadž Dr. Diel popsal je již v prvých letech 19. století. Cestu, kterou k nám se bralo, nelze už stopovati, stalo se tak asi taktéž již hodně dávno, čehož svědky jsou mohutné, ve starých štěpnicích sem tam rostoucí stromy. Zdá se také, že bylo dříve více oblíbeno, než v době přítomné, málo kde a to jen jednotlivě, se mladé stromy najdou. Příčinou toho jest asi okolnost, že stromy začnou roditi, až když se vybouří, což mnohému dlouho trvá, zvláště když jest na výběr odrůd, které se mu sličností i chutí rovnají a při tom brzo a hojně rodí.

Sebrané, o něm jednající zprávy vypravují souhlasně, že daří se mu nejlépe nejen v hlubokých, hlinitých půdách, nýbrž i v půdách špatnějších, jen když nejsou příliš suché, v těchto i dříve plodí, naproti tomu špatně roste a velmi málo plodí v těžkých, jílovitých ulehlinách. Také i poloha hodí se pro ně každá, ať v žírné, teplé rovině, či na stráních teplých i studených, třeba i vysoko v pohoří, jen když není příliš větrům vystavena.

Ne již tak souhlasí zprávy, co plodnosti se týče. Mnohé chválí, jiné haní, čehož příčinou jest asi, jak již výše podotčeno, půda. V dobrých a živných půdách stromy velice bujně rostou a velice dlouho to trvá, nehledě arciť na plody jednotlivě se vyskytující, kdežto v půdách sušších a hubenějších plodí dříve, však plody jsou drobnější. Jinak hodí se kamkoliv. Do polí a sadů a vzhledem k vysokým korunám i na silnice, tam, kde o dozor postaráno; taktéž i k pěstování krsků v domácích zahradách dobře se hodí, tyto musí však býti šlechtěny na pravých neb metských jánčatech, na duzenu v lepší půdě velice bujně roste, avšak plodů nelze se dočkati, zato hodí se na něm na místa sušší, s půdou špatnější; k výchově stromků uměle vedených se nehodí, jest dostatek odrůd vděčnějších.

Ve školkách rostou stromky velmi bujně, tvoříce pěkné, rovné kmeny, rozvětvují se později mohutně v koruny vysoké, s větvemi šlahounovitými, které řídce jen plodonosnými větévkami obrůstají a ve stáří se rozkládají, takže koruny jsou pak vysoko široce kulovité, ve stáří plodí nejhojněji, jeden rok více, druhý málo, nikdy příliš mnoho, následkem čehož podržují bujný, svěží, zdravý vzrůst až do pozdního stáří. Zdravé jsou úplně a kmeny vynikají mezi jinými čistou, hladkou korou až do stáří. Rakovinou, plísní neb hmyzem nijak netrpí.

Letorosty narůstají dlouhé, silné a ke konci slábnou, mírně se křiví, pod oky sotva zřetelně prohýbají a končí se silnější špičkou; lehká špinavá plsť je zcela pokrývá, po otření této se poněkud lesknou, mají barvu žlutavě, na slunečné straně zrnitě zahnědlou a stříbřitým závojem větším dílem zakrytou; jemné, nenápadné tečky roztroušeny jsou velmi řídce po celém povrchu. Na dolení části mají malá, ostatek větší, široká očka, která přiléhají a mají šupiny červenavě hnědé, šedě plstnaté a jsou na patkách zcela krátkých, do výše ok vydutých, s třemi ostřejšími žebérky, která, hluboko se táhnouce, letorosty jaksi hranatěji. Květní poupata mají většinou velká, dlouhá a vejčitá, jednotlivě slabší a delší, vesměs tupě zakončená a šedou plstí pokrytá.

Listy mají největší ze všech jabloní a najdou se až 200 mm dlouhé a 110 mm široké, ale stává se tak výjimkou. Za obyčejného vzrůstu bývají největší as 150 mm dlouhé, 80 mm široké, u spodu letorostu a na některých plodonosných větvích mají tvar eliptický, také i dlouze vejčitý, s krátkou špičkou, ostatní jsou až o polovičku menší a mají tvar vejčitý, obyčejně, ne však vždy, bývá jedna strana na úkor druhé mohutněji vyvinuta. Všechny jsou měkké, tmavě zelené, méně se lesknou, spodní strany a řapíky mají chloupkované, kraje tupě a nestejně pilovitě vroubkované a řapíky, které rudnou, 20—40 mm dlouhé.

Stromy vykvétají obyčejně v prvý neb druhý den jabloňového květu, kvetou vždy hojně a mdle zarůžovělá poupata dodávají jim v rozpuku bělavě mdle narůžovělý vzhled. Jednotlivé květy mají velmi krásné, veliké, miskovité, as 60 mm, po rozložení až 65 mm široké, bílé, velice málo něžně růžově stíněné a z plátků velikých, vejčitých hustě sestavené.

Vzorem k zhotovení barevného obrazu sloužily plody z vysokých, v okresní školce chlumecké rostoucích stromů vzaté; jest to velikost na vysokých stromech převládající, byly 120—150 g těžké a poměr výšky k šířce jeví se as 63 x70 mm, jsou tedy o něco širší než vyšší, ač zvláště malé plody zdají se vyššími, mnoho plodů jest menších až i malých, naproti tomu bývají s krsků o hodně větší a až 180 g těžké. Tvar také není stejný; velké plody bývají více sploštěle kulovité, k temeni zcela málo zúžené, kdežto menší bývají k temeni více, často až i kuželovité zúžené; vyskytují se i takové, že mají tvar dole více, nahoře méně uťatého vajíčka.

Mají velké, zavřené, zelené a šedě ochmýřené kalíšky, sestavené z úštů méně širokých, dlouhých a vztyčených, které se u spodu tísní, proti sobě kloní, dlouhé, zelené, dílem i zaschlé špičky ven, často k jedné straně převislé mají a vězí, často jsouce perlovitými hrbolky obklopeny, v mělkých, úzkých, mírně žebérkatých jamkách. Vznikající zde plochá žebérka témě mírně hrbolí a táhnou se zcela nenápadně a ploše přes plod, aniž pravidelnost rušily, kulatost jeho velice mírně hranatěji, sem tam vyskytnou se jednotlivé, o něco více a zcela pravidelně zhranatělé plody.

Stopky mají spíše silné, dřevnaté a tak dlouhé, že jamky o 10—12 mm převyšují, čím menší plody, tím je mají delší a tenké, vesměs jsou uprostřed slabší, zelené, dílem porezavělé a ochmýřené, vězí v jamkách širších, hlubších, zelených, hladkých, dílem i jemně porezavělých a kraj jich bývá zcela mírně zhrbolen.

Na stromech lehounce, bělavě ojíněné plody mají jemnou, hladkou, méně lesklou slupku, barvy slámově bílé, která později lehce sežloutne, slunečná strana bývá dílem více, dílem méně něžně červeně nastříkána a řídce živě pruhována, mnohdy rozptylují se natečkované pruhy až na stranu zastíněnou; jiné plody zůstávají bledší, mají jen sem tam nějakou prouhu a najdou se i jen čistě slámově žluté plody. Na spodní části roztroušeny jsou řídce velice jemné, zelenavě nebo bledě vroubené a tím teprve jaksi zřetelné tečky, výše k temeni jich bývá více, však jemnějších, načež se mění v jemné, bělavé pihy.

Dužninu mají bílou a lehounce zažloutlou, měkkou, jemnou a šťavnatou, chuť málo zasládlou, více jen navinulou s jemnou, kořenitou příchutí.

Podkališní kuželovitá rourka táhne se hluboko, od ní vznikají zelenavě žlutavé, jaderník obkličující vlákna; jaderník má úzkou dutou osu, do níž se pouzdra po stěnách zcela jemně natrhaná uzounkou štěrbinou otvírají, každé pouzdro chová jedno až tři menší, široce vejčitá, krátce zašpičatělá, hnědá, mnohdy i nedostatečně vyvinutá jádra.

První plody začínají zráti několik dnů po Astrachánech, v prvých dnech srpna, dle počasí o nějaký den dříve neb později a uchovají se v plné svěžesti do konce srpna, často až do konce září, což však žádné výhody neskýtá. V chladných, výše položených místech zrají o hodně později.

Česati se mají, jakmile začnou některé, nečervivé plody padati a jemně voní, dlouho na stromech nechané rády moučnatí. Jsou příjemné k snědku, občerstvují, v kuchyni se upotřebí jako jiné, na trhu lákají kupce. V nepřezrálém stavu snesou v dobrém obalu i delší dopravu, jakmile však dozrají, jest na nich každé otlačení znáti.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Růžové viržinské čís. 439 s doporučením k vysazování.

Popisy lze nalézti: Thomayer, České Ovoce čís. 19, Moravské Ovoce čís. 3, Růžové viržinské, Plandbuch der Obstkunde čís. 99, Eng. Deutschlands Apfelsorten čís. 168, Der Obstzüchter 1908, str. 149, Virginischer Rosenapfel, taktéž i Thomas na str. 147. Z vedlejších jmen jsou známa: Milerosa virginiana, Polskie panieńskie, Virginjski rožnik, Rozovka Virginskaja, Virginischer Glasapfel, Virginischer Sommerapfel, Virginischer Sommer Rosenapfel, Liefländer Liebling, Pomme Jéruzalem Doubelde Witte, Sommer Gulderling.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Virginské růžové v Thomayerově knize České ovoce

ůvod. O původu tohoto jablka nenalezli jsme nic, co by nás poučiti mohlo, nebo k domněnce přivedlo o prvotní jeho vlasti. Mnozí vyslovují domněnku, že pochází snad z Virginie, ale opatrně kladou k tomu znamení otázky. Diel praví, že je obdržel v roce 1800 z Harlému od jakéhosi Steina, který je jmenoval Virginischer Glasapfel. Jest značně rozšířeno v různých pobaltických zemích. Také u nás ujalo se pěstování tohoto jablka a dává se mu přednost’ před Astrakánem bílým, současně s ním zrajícím. Nalezli jsme sice jakési stopy původu v knihách francouzských, avšak nezdá se, že by to bylo jablko naše. Pěstuje se též ve Švédsku, v Holandsku a v Německu. Naše originály pocházej z Chlumecka n. C. a z Rokycan.

Literatura a synonyma:
Lat. Milerosa virginiana,
česky Virginské růžové, Růžové viržínské.
Christ č. 324. jmenuje je Virginischer Apf., Malus sylvestris Virginiana, nepřidává však popisu, takže nelze pověděti, vztahuje-li se číslo 324. k našemu plodu.
Diel XII. str. 57. Virginischer Sommerrosenapfel, Virginischer Glasapfel, Léroy, Transparente jaune, Grand Sultan.
E. Morren 1863 Bel. hort. str. 29. Transparente de St. Léger.
Luc. Ill. Month. 1865 str. 14. St. Gennainapfel.
Durand cat. 138. Transparente jaune.
III. Handb. d. Obstk. č. 99. Virginischer Rosenapfel a při čísle 474. Apfel v. St. Germain,
Knop. Schwanenapfel?
Stoll O. u. P. jmenuje ještě Sibirischer Glasapfel, De Revel, Revelstone pippin, Lief-länder Liebling, Pomme de Jerusalem, doubel de vitte ve Švédsku, Sommer Gulderling.

Tvar. Bývá 75 millimetrů široké a 65 millimetrů vysoké, ku kalichu zúžené a ku stopce ploché, proto přece jest nejširší místo uprostřed plodu. U kalichu objevují se dosti hranatá žebra, která se odtud směrem ku stopce ve způsobu širokých vyvýšenin rozbíbají.

Kalich jest uzavřený a lístky jeho jsou dlouhé s přehnutými konci. Prohlubina kalichu není značná, jest však dosti prostorná.

Stopka jest dlouhá, tenká i tlustá, jakož i dřevnatá. Prohlubina stopky není značná; jest nálevkovitě zúžena a někdy rzivými tečkami potřísněná.

Slupka jest jemná, ojínělá a po otření lesklá. Sčesaná jablka mají barvu bílou, nažIoutlou, která při uzrání stává se světle žlutou; na výslunné straně objevují se krátké růžové pruhy a tečky, které jsou od sebe dosti vzdáleny; na stinné straně lze pozorovati bílé tečky, které se i mezi pruhy objevují. Plody na umělých tvarech a na výsluní pěstované bývají více červené než plody s vysokých kmenů. Vůně slupky jest příjemná a dosti silná.

Dužnina jest nažloutlá, kyprá a jemná, hojně šťavnatá, vůní svou upomíná na růže a chutí na víno.

Jaderník jest prostředně veliký a bezosý, pouzdra jeho bývají uzavřená, toliko při plodech větších bývají rozevřená a obsahují oválovitá, jemně zašpičatělá jádra. Roura kalichová jest zprvu rozšířená a kulovitá, pak se tupě zužuje, nespojuje se však s jadernikem.

Uzrává o něco později než Astrakán bílý, tedy v srpnu, ale drží se déle; později ztrácí na chuti. Jest to cenné jablko pro tabuli i jako hospodářská odrůda a hodí se výborně k sušení i k zavařenině.

Strom roste již ve školce bujně a rovně a tvoří vysokou korunu. Jest pevný, zdravý a velmi úrodný, spokojí se s každou k pěstování ovoce způsobilou půdou i polohou a není choulostivý.

Letorosty jsou dlouhé, silně hnědé a hojně tečkované, zejména mladé výhony bývají světle hnědé. Dřevní pupeny jsou ploché a přiléhající. Zvláště význačné jsou jeho neobyčejně veliké listy, které bývají z pravidla mnohem větší než na našem vyobrazení, při němž jsme se co do rozměrů uskrovniti musili; i vyobrazili jsme list v rozměru takovém, abychom celý jeho tvar znázorniti mohli. Listy jsou temně zelené a na spodu plsťnaté. Palístky jsou čárkovité a květy velmi veliké a bílé.

Z hmyzu objevuje se na stromě tom v době uzrávání Tinea (Hyponomeuta) malinella. Housenka jeho živí se listem a dorůstá koncem července. Zbavuje tedy strom listu právě v tu dobu, kdy jablka se nalévají. Musí tedy bedlivě sbírány býti.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Virginské růžové v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: Tato vysoce ceněná odrůda, pravděpodobně nejlepší z raných letních jablek, je velmi běžná v ruských pobaltských provinciích; její původ není znám. Diel ji obdržel z Holandska; do Francie se dostala přes Wagnera v Rize. V Gothě byla doporučena k obecné výsadbě na shromáždění německých pomologů v roce 1857 a od té doby je hojně vysazována. V Postupimi byla v roce 1877 doporučena pro pěstění jako pyramida. Dodal bych, že žádná mně známá odrůda neplodí tak snadno jako tento horizontální a vertikální kordon.

Literatura a synonyma:
1. Virginischer Sommer-Rosenapfel (Diel XII. S. 57).
2. Transparente jaune (André Leroy, Dictionnaire de Pomologie No. 514).
3. Grand Sultan (Pépinières d'Angers, de 1855 à 1860).
4. Transparente de St. Leger (E. Morren, la Belgique horticole, 1863, S. 29).
5. St. Germainapfel (Lucas, Illustrirte Monatshefte 1865. S. 14).
6. Virginischer Rosenapfel (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde No. 99).
7. Apfel von St. Germain (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde No. 474).

Plod: velké, asi 75 mm široké, 65 mm vysoké jablko ve tvaru komolého kužele; břicho sedí uprostřed; plod ubývá více po kalichu než po stopce.

Kalich: uzavřený; Letáky dlouhé a široké, zůstávají zelené, vlnité; Kališní prohlubeň mělká, miskovitá, prostorná, u drobného ovoce užší, obklopená plochými záhyby, které často žebrovitě přebíhají přes plod.

Stopka: dřevnatá, tenká nebo spíše silná, světle zelená, vlnitá; Prohlubeň stopky hluboká, ne široká, většinou bez rzi.

Slupka: jemná, jemně vonící, při tření lesklá, nemastná, od stromu zelenobílá, později bělavě žlutá, na slunné straně většiny plodů jednotlivé, krátce oddělené, často jen naznačené karmínově červené pruhy, mezi nimiž se často nacházejí červené tečky. Bělavé skvrny pod slupkou jsou roztroušeny po celém plodu, širší na stopce, užší na kalichu. Červená barva často zcela chybí na plodech visících ve stínu. Na zakrslých stoncích a zvláště za vlhkého počasí je výraznější; Stopy rzi najdete pouze na některých plodech. Vůně je výrazná a příjemná.

Dužnina: žlutavě bílá, sypká, šťavnatá, s příjemnou, růžovou, vínově nakyslou chutí.

Jaderník: dutá osa; Pouzdra většinou uzavřená, poměrně velká, obsahující mnoho dobře vyvinutých, kulatě oválných, dlouho špičatých, černohnědých semen. Část dužniny ohraničená cévními svazky je cibulovitá, směrem ke stopce srdčitě stoupající, ke kalichu tupě zahrocená; Kališní rourka krátce kuželovitá, tyčinky vycházející uprostřed.

Doba zrání a použití: Brzké zrání zvyšuje hodnotu pro stůl; pro záchůvky je mimořádně cenný, zejména pro sušení; jablečný protlak z něj je vynikající. Zrání začíná koncem července společně s Astrachánem bílým, Skořicovým letním a Hedvábným červeným letním, asi 3 týdny před Charlamowským; vydrží nejdéle ze všech letních jablek.

Charakteristika stromu: roste velmi bujně, tvoří krásnou vysokou korunu, je raný a mimořádně tolerantní v každé půdě a není nijak choulostivý. Stejně jako jiné letní ovoce se smí sázet pouze na zahrádku pro své lákavé plody.

Letorosty jsou dlouhé a silné, hnědočervené, poněkud vlnité, četně tečkované; květní pupeny tupě kuželovité, velké, vlnité; dřevní pupeny ploché, vlněné, přiléhavé; Listy velmi velké, oválné, silné, špičaté, tupě zubaté, tmavě zelené, zespodu vlnité; Palisty lineární.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Virginské růžové osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.